„Můžu se vás zeptat na pár otázek ohledně životního prostředí?“ Touto nenápadnou větou začínala většina našich rozhovorů, které jsme na Expedici vedli s občany na Táborsku o jednom z nejnaléhavějších problémů současnosti. Zajímala nás dopravní dostupnost, opravy domů nebo také vnímání krajiny. Co tyto oblasti našich životů spojuje? Je potřeba je transformovat tak, aby byly i nadále udržitelné s ohledem na probíhající klimatickou krizi.
Zelená transformace je proces přeměny průmyslu, dopravy, energetiky a dalších odvětví na udržitelné a obnovitelné zdroje, aby se mohla Evropa do roku 2050 stát prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. Její případný úspěch ale ohrožuje řada okolností – zastavení „grýn dýlu“ bylo jedním z populistických hesel voleb do Evropského parlamentu. Transformace se obtížně vysvětluje běžným občanům, protože je komplexní a potrvá mnoho let. Od začátku jsme proto byli ve spojení s tiskovým odborem Ministerstva životního prostředí, abychom měli aktuální informace. K zelené transformaci jsme chtěli svým malým dílem přispět tím, že předáme ministerstvu naše zkušenosti, jak s lidmi o klimatu mluvit. Naši výzkumnou skupinu zajímalo, jaké povědomí mají lidé o klimatických problémech a možnostech jejich řešení a jakým způsobem s nimi o potřebě změny našich životů vůbec hovořit. Své zkušenosti z výzkumu jsme se rozhodli sdílet i s dětmi na základních školách v rámci půldenních projektů.
Jak zkoumat postoj lidí ke změně klimatu?
Využili jsme kombinaci kvantitativních dotazníků vedených s občany vybraných obcí, doplněných o hloubkové rozhovory se starosty nebo zemědělci. Oblast Táborska jsme si rozdělili na centrum – město Tábor, semiperiferii blízké a dopravně dostupné obce Slapy a nakonec periferii menších obcí vzdálených i 15 kilometrů. Předpokládali jsme, že místo bydliště a odlišné potřeby lidí z města a vesnice ovlivní názory respondentů. Například obce na periferii Táborska Lom nebo Zhoř trpěly omezenou dopravní dostupností (autobus zde jezdil pouze asi 3x denně), zjistili jsme zde nedostatečnou kapacitu elektrické sítě, absenci plynového připojení i pracovních příležitostí a služeb. Tato lokalita nám nabídla pohled lidí, kteří, i kdyby chtěli něco v životě měnit, nemají takové možnosti jako lidé ve městě.
Jednou z inspirací pro design dotazníku byl předchozí výzkum „České klima 2021“.1 Tento reprezentativní výzkum rozdělil českou společnost do pěti skupin podle názoru na ochranu klimatu. Z výzkumu jsme převzali a upravili část otázek (např. Mění se podle vás činností člověka klima naší planety? Jak na změny reagovat?) a následně při zpracování odpovědí vytvořili podobné kategorie respondentů. Jejich postoje se od původního výzkumu částečně liší, ale výstižné názvy pro čtyři vytvořené kategorie jsme převzali – občany Táborska jsme rozdělili na angažované, sympatizující, rezervované a pochybující.
V dotazníku jsme zjišťovali postoje ke třem hlavním tématům - dopravní dostupnost a možnost alternativ, jako je sdílená doprava či elektromobilita, dále vztah ke krajině a názor na její adaptaci směrem k větší biodiverzitě a schopnosti zadržovat vodu, a v neposlední řadě modernizace bydlení v podobě zateplování, fotovoltaických elektráren nebo nových zdrojů topení. Chtěli jsme vědět, jaké je povědomí lidí o nízkoenergetických domácnostech, a také to, jestli si uvědomují vztah mezi ochranou klimatu a šetřením energie u sebe doma.
V kvalitativních rozhovorech pro nás bylo stěžejní zachytit také příklady dobré praxe nebo zkušenosti s pokusy zeleně modernizovat farmu či obecní majetek. U zemědělců jsme se zaměřovali zejména na to, jestli vnímají dopady změny klimatu na obhospodařovanou krajinu a jak se staví k navrhovaným legislativním změnám prosazující zelenou modernizaci v zemědělství.
Bylo pro nás důležité, jak s lidmi o klimatu mluvit. Pomohla nám kniha „Komunikační průvodce ochranou klimatu a Green Deal“ 2 klimasociologa Jana Krajhanzla, se kterým se jádro skupiny osobně setkalo na Ministerstvu životního prostředí. Ověřovali jsme jeho doporučení pro komunikaci a na základě osobní zkušenosti jsme stanovili, která z těchto doporučení se nám v průběhu práce osvědčila.
Výsledky: vztah ke krajině spojuje a elektroauta rozdělují
Workshop na ZŠ Slapy trval tři hodiny, a jelikož se jednalo o mladší děti prvního stupně, vydali jsme se s nimi do okolí školy. Děti se rozdělily na skupiny a kaž-
dá dostala za úkol postavit si na předem vyznačených místech libovolnou krajinu z materiálu, který našly v lese. Následně jsme na krajinu lili vodu a sledovali, co se děje a kudy voda teče. Sledovali jsme to, jak je krajina užitečná jak pro lidi, tak pro přírodu. Ještě jsme měli připravený demonstrační pokus odtoku vody z krajiny rovným a meandrujícím korytem. Na úplném závěru děti ještě dostaly mapu z 19. století a leteckou mapu ze současnosti a měly najít rozdíl v krajinných prvcích, jejichž odstranění způsobilo větší náchylnost k přívalovým záplavám a půdní erozi. Cestou do školy pak děti erozi na poli hledaly samy.
Na oba workshopy jsme získali vesměs pozitivní zpětnou vazbu od dětí i učitelů (obr. dole). Metodické zpracování workshopu „Postav si svou krajinu“, který jsme dělali v ZŠ Slapy, jsme následně publikovali na web Učím o Klimatu.3
Imaginace řešení
Jak dál se zelenou transformací?
Zelená transformace bude úspěšná jen tehdy, pokud se zapojí všichni klíčoví aktéři, včetně běžných občanů, starostů a zemědělců. Na základě našich rozhovorů a dotazníků na Táborsku jsme identifikovali několik zásadních překážek, ale i příležitostí.
V obcích na periferii je prvkem, který brání rychlejší transformaci, nedostatečná infrastruktura v obcích a to jak dopravní (nabíjecí stanice pro elektromobily, MHD), tak energetická (nedostatečná kapacita sítě pro nové fotovoltaické panely).
Mezi konkrétní řešení, která by mohla přinést změnu, patří podpora instalace tepelných čerpadel a rozvoj cyklodopravy, například výstavba lávky z Čelkovic do Tábora, která zkrátí lidem cestu do města a sníží jejich potřebu objíždět řeku autem. Dotace jsou obecně známé, ale proces podání žádosti je pro mnohé příliš komplikovaný. V oblasti dopravy by mohly pomoci obecní taxi služby, carsharing a školní autobusy, zejména v odlehlých oblastech, pokud zvýšené ceny pohonných hmot způsobí v budoucnu nárůst poptávky. Samosprávy by na tuto situaci měly být připraveny.
Klíčovými tématy pro komunikaci jsou ekonomické přínosy a ochrana české krajiny, které rezonují napříč společností. Elektromobilita však zůstává sporným tématem, které často názorově rozděluje veřejnost. Celkově je důležité přistupovat k diskusi o změnách klimatu s pochopením pro různé postoje a zaměřit se na pozitivní příklady a řešení. Elektroauta městské policie v Táboře nebo pivovaru Obora mohou ukazovat i běžným občanům, jak alternativy ke spalování pohonných hmot v praxi fungují. Většina cest lidí z venkova jsou krátké trasy do práce, na nákup apod., pro které lze použít elektroauta za předpokladu, že firmy nebo veřejná parkoviště nabídnou možnost dobíjení.
Optimismus do budoucna nabízí zjištění, že většina obyvatel (78 %) chce řešit změny klimatu, i když si opět většina (71%) nedokáže představit, jak na to a jak spojit problém s jeho řešením. Vhodná komunikace či osvěta na školách je cesta, kterou by se, stejně jako my, měli vydat i další.
František Prokop, Jakub Nekvasil, Jaroslav Najbert
[1] - KRAJHANZL, Jan a kol.: České klima 2021. Online. 2021. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/1712/file/report_-vt-15-20-let_fin08-09.pdf. [cit. 2024-09-28].
[2] - KRAJHANZL, Jan. Komunikační průvodce ochranou klimatu a Green Deal: Proč komunikovat o dekarbonizaci JINAK. Člověk v Tísni, 2024.
[3] - Dostupné na https://ucimoklimatu.cz/vyukove-materialy/postav-si-svou-krajinu
Jak zkoumat postoj lidí ke změně klimatu?
Využili jsme kombinaci kvantitativních dotazníků vedených s občany vybraných obcí, doplněných o hloubkové rozhovory se starosty nebo zemědělci. Oblast Táborska jsme si rozdělili na centrum – město Tábor, semiperiferii blízké a dopravně dostupné obce Slapy a nakonec periferii menších obcí vzdálených i 15 kilometrů. Předpokládali jsme, že místo bydliště a odlišné potřeby lidí z města a vesnice ovlivní názory respondentů. Například obce na periferii Táborska Lom nebo Zhoř trpěly omezenou dopravní dostupností (autobus zde jezdil pouze asi 3x denně), zjistili jsme zde nedostatečnou kapacitu elektrické sítě, absenci plynového připojení i pracovních příležitostí a služeb. Tato lokalita nám nabídla pohled lidí, kteří, i kdyby chtěli něco v životě měnit, nemají takové možnosti jako lidé ve městě.
Jednou z inspirací pro design dotazníku byl předchozí výzkum „České klima 2021“.1 Tento reprezentativní výzkum rozdělil českou společnost do pěti skupin podle názoru na ochranu klimatu. Z výzkumu jsme převzali a upravili část otázek (např. Mění se podle vás činností člověka klima naší planety? Jak na změny reagovat?) a následně při zpracování odpovědí vytvořili podobné kategorie respondentů. Jejich postoje se od původního výzkumu částečně liší, ale výstižné názvy pro čtyři vytvořené kategorie jsme převzali – občany Táborska jsme rozdělili na angažované, sympatizující, rezervované a pochybující.
V dotazníku jsme zjišťovali postoje ke třem hlavním tématům - dopravní dostupnost a možnost alternativ, jako je sdílená doprava či elektromobilita, dále vztah ke krajině a názor na její adaptaci směrem k větší biodiverzitě a schopnosti zadržovat vodu, a v neposlední řadě modernizace bydlení v podobě zateplování, fotovoltaických elektráren nebo nových zdrojů topení. Chtěli jsme vědět, jaké je povědomí lidí o nízkoenergetických domácnostech, a také to, jestli si uvědomují vztah mezi ochranou klimatu a šetřením energie u sebe doma.
V kvalitativních rozhovorech pro nás bylo stěžejní zachytit také příklady dobré praxe nebo zkušenosti s pokusy zeleně modernizovat farmu či obecní majetek. U zemědělců jsme se zaměřovali zejména na to, jestli vnímají dopady změny klimatu na obhospodařovanou krajinu a jak se staví k navrhovaným legislativním změnám prosazující zelenou modernizaci v zemědělství.
Bylo pro nás důležité, jak s lidmi o klimatu mluvit. Pomohla nám kniha „Komunikační průvodce ochranou klimatu a Green Deal“ 2 klimasociologa Jana Krajhanzla, se kterým se jádro skupiny osobně setkalo na Ministerstvu životního prostředí. Ověřovali jsme jeho doporučení pro komunikaci a na základě osobní zkušenosti jsme stanovili, která z těchto doporučení se nám v průběhu práce osvědčila.
Výsledky: vztah ke krajině spojuje a elektroauta rozdělují
Celkově jsme shromáždili 227 kvantitativních dotazníků s občany obcí Tábor, Čelkovice, Slapy, Lom, Zhoř u Tábora a dále sedm kvalitativních rozhovorů. Připravili jsme dva workshopy, jeden pro děti prvního stupně ZŠ Slapy a druhý pro druhý stupeň ZŠ Orbis Pictus. Zde představíme jen některé vybrané výsledky, zbývající naleznete ve výzkumné zprávě dostupné na stránkách naší školy.
Graf 1 ukazuje rozdělení respondentů podle postojů ke klimatu na Angažované, Sympatizující, Rezervované a Pochybující. Naprostá většina respondentů (92 %) si uvědomuje probíhající změnu klimatu, přičemž více než polovinu respondentů (52 %) jsme nakonec zařadili do skupin Angažovaní nebo Sympatizující, tedy s jasnou podporou principů zelené transformace. Těší nás, že se naše zjištění výrazně neodlišuje od výzkumu České klima 2021 (zde vychází 60 %).
Velice zajímavé pro nás bylo téma elektromobility, která se ukázala být společensky rozdělujícím tématem, a otázky úprav krajiny, které společnost názorově naopak spíše spojují.
Podpora elektromobilů nebo aut na vodíkový pohon byla mezi našimi respondenty nízká. Pouze třetina (68) našich respondentů by si v budoucnu pořídila elektromobil a další desetina (24) o něm uvažuje, ale nebude na něj mít peníze (viz Graf 2). Častým důvodem pro odmítání elektromobilů byl jejich malý dojezd a nedostatečně rozvinutá podpůrná infrastruktura (nabíjecí stanice). Chyběla ovšem i osvěta, protože mnoho respondentů elektromobil nechtělo, protože si mysleli, že je stejně nebo i méně udržitelný než auto na spalovací motor.
Sdílená auta a obecní taxi zatím mají minimální podporu, protože neexistuje dostatečná nabídka, ani poptávka. Lidé mají automobil v rodině běžně dostupný. Podpora veřejné dopravy jako alternativy k osobním automobilům je relativně silná. Přibližně 30 % respondentů by ocenilo rozšíření kapacit MHD, nejvýrazněji v dopravně méně dostupných periferních oblastech.
Téma krajiny se ukázalo jako jedno z témat nejvíce spojující respondenty. Devět z deseti respondentů podporuje začlenění přírodních prvků do krajiny (viz Graf 3). Avšak na tom, zda by měl mít stát možnost realizovat tato opatření za finanční náhradu i proti vůli vlastníka, už je shoda výrazně menší – celkem to podporuje 38 % respondentů (80). Je zajímavé, že respondenti na periferiích, tedy v oblastech s větším zastoupením zemědělství, nesouhlasí s možností státní intervence v této otázce. Stojí také za povšimnutí, že polovina dotazovaných obyvatel periferie (22) si myslí, že bychom měli reagovat na časté extrémní výkyvy počasí. Případná opatření by měla mít příznivý dopad na procento zadržené vody v krajině a tím pádem by se snížila pravděpodobnost sucha a dalších podobných jevů.
Graf 1 ukazuje rozdělení respondentů podle postojů ke klimatu na Angažované, Sympatizující, Rezervované a Pochybující. Naprostá většina respondentů (92 %) si uvědomuje probíhající změnu klimatu, přičemž více než polovinu respondentů (52 %) jsme nakonec zařadili do skupin Angažovaní nebo Sympatizující, tedy s jasnou podporou principů zelené transformace. Těší nás, že se naše zjištění výrazně neodlišuje od výzkumu České klima 2021 (zde vychází 60 %).
Velice zajímavé pro nás bylo téma elektromobility, která se ukázala být společensky rozdělujícím tématem, a otázky úprav krajiny, které společnost názorově naopak spíše spojují.
Podpora elektromobilů nebo aut na vodíkový pohon byla mezi našimi respondenty nízká. Pouze třetina (68) našich respondentů by si v budoucnu pořídila elektromobil a další desetina (24) o něm uvažuje, ale nebude na něj mít peníze (viz Graf 2). Častým důvodem pro odmítání elektromobilů byl jejich malý dojezd a nedostatečně rozvinutá podpůrná infrastruktura (nabíjecí stanice). Chyběla ovšem i osvěta, protože mnoho respondentů elektromobil nechtělo, protože si mysleli, že je stejně nebo i méně udržitelný než auto na spalovací motor.
Sdílená auta a obecní taxi zatím mají minimální podporu, protože neexistuje dostatečná nabídka, ani poptávka. Lidé mají automobil v rodině běžně dostupný. Podpora veřejné dopravy jako alternativy k osobním automobilům je relativně silná. Přibližně 30 % respondentů by ocenilo rozšíření kapacit MHD, nejvýrazněji v dopravně méně dostupných periferních oblastech.
Téma krajiny se ukázalo jako jedno z témat nejvíce spojující respondenty. Devět z deseti respondentů podporuje začlenění přírodních prvků do krajiny (viz Graf 3). Avšak na tom, zda by měl mít stát možnost realizovat tato opatření za finanční náhradu i proti vůli vlastníka, už je shoda výrazně menší – celkem to podporuje 38 % respondentů (80). Je zajímavé, že respondenti na periferiích, tedy v oblastech s větším zastoupením zemědělství, nesouhlasí s možností státní intervence v této otázce. Stojí také za povšimnutí, že polovina dotazovaných obyvatel periferie (22) si myslí, že bychom měli reagovat na časté extrémní výkyvy počasí. Případná opatření by měla mít příznivý dopad na procento zadržené vody v krajině a tím pádem by se snížila pravděpodobnost sucha a dalších podobných jevů.
V oblasti energetiky zaznamenaly nízkoenergetické domácnosti vysokou podporu, a to především na periferiích a semiperiferiích, kde tento problém řeší více než 80 % dotazovaných. Tepelná čerpadla jsou již nainstalována u každého pátého respondenta. V oblasti bydlení jsme řešili možnost modernizovat dům (například zateplit nebo nainstalovat solární panely). Instalace solárních panelů narážela na problém příliš malé kapacity sítě, do které distributoři nechtějí povolit odčerpávání přebytků vyrobené energie. Přes 85 % respondentů ví, že může pro modernizaci bydlení využít dotace, avšak pouze necelá polovina z nich (72) je využila. Zbytek respondentů uváděl jako nejčastější důvod, proč dotace nečerpali, náročný a složitý proces žádání o dotaci.
Workshopy: Jak o klimatu mluvit s mladými lidmi?
Workshopy: Jak o klimatu mluvit s mladými lidmi?
V rámci výzkumu jsme provedli dva workshopy, které byly naší odpovědí na otázku, jak o klimatu mluvit s mladými lidmi. Workshop na druhém stupni ZŠ Orbis Pictus byl celodenní a žáci všech ročníků si vyzkoušeli aktivitu nazvanou klimatická mozaika, aby získali povědomí o příčinách a důsledcích klimatické krize. Následně si zažili část naší práce, když se seznámili s různými skupinami obyvatel tak, jak je rozdělil výzkum „České klima 2021“,1 a poté se vydali do terénu a zkoušeli si vyplňovat naše dotazníky s obyvateli Tábora. Následně si data z dotazníků zpracovali a interpretovali je při skupinové prezentaci.
Workshop na ZŠ Slapy trval tři hodiny, a jelikož se jednalo o mladší děti prvního stupně, vydali jsme se s nimi do okolí školy. Děti se rozdělily na skupiny a kaž-
dá dostala za úkol postavit si na předem vyznačených místech libovolnou krajinu z materiálu, který našly v lese. Následně jsme na krajinu lili vodu a sledovali, co se děje a kudy voda teče. Sledovali jsme to, jak je krajina užitečná jak pro lidi, tak pro přírodu. Ještě jsme měli připravený demonstrační pokus odtoku vody z krajiny rovným a meandrujícím korytem. Na úplném závěru děti ještě dostaly mapu z 19. století a leteckou mapu ze současnosti a měly najít rozdíl v krajinných prvcích, jejichž odstranění způsobilo větší náchylnost k přívalovým záplavám a půdní erozi. Cestou do školy pak děti erozi na poli hledaly samy.
Na oba workshopy jsme získali vesměs pozitivní zpětnou vazbu od dětí i učitelů (obr. dole). Metodické zpracování workshopu „Postav si svou krajinu“, který jsme dělali v ZŠ Slapy, jsme následně publikovali na web Učím o Klimatu.3
Imaginace řešení
Důležitým zjištěním našeho výzkumu je, že velká část respondentů (71%, 162 osob) není schopná představit si reálné řešení problému klimatické změny, které přesahuje tradiční neefektivní řešení jako „třídění odpadu“ apod. (viz Graf 4) Paradoxně přitom čtyři pětiny respondentů (176) souhlasí či spíše souhlasí s tím, že klimatická změna je velmi naléhavé téma, které je potřeba řešit. Starostové, se kterými jsme mluvili, si dokážou řešení představit, ale vnímají velké nedostatky v jejich realizaci, kterým jako starostové musí čelit (nedostatečná kapacita sítě, distribuční poplatky a chybějící legislativa pro podporu sdílené energetiky, dotační byznys).
Navštívili jsme také Státní pozemkový úřad v Táboře, kde jsme se seznámili s principem komplexních pozemkových úprav, jejichž smyslem je to, aby se každý vlastník dostal ke svému pozemku. To se děje pomocí scelování a výměnou pozemků. Během tohoto procesu se vytváří nové komunikace, ke kterým jsou připojena i opatření na zadržování vody v krajině. Působilo to na nás jako funkční řešení, pro jehož realizaci ve většině obcí ale momentálně není dostatek financí a kapacit.
Navštívili jsme také Státní pozemkový úřad v Táboře, kde jsme se seznámili s principem komplexních pozemkových úprav, jejichž smyslem je to, aby se každý vlastník dostal ke svému pozemku. To se děje pomocí scelování a výměnou pozemků. Během tohoto procesu se vytváří nové komunikace, ke kterým jsou připojena i opatření na zadržování vody v krajině. Působilo to na nás jako funkční řešení, pro jehož realizaci ve většině obcí ale momentálně není dostatek financí a kapacit.
Jak dál se zelenou transformací?
Zelená transformace bude úspěšná jen tehdy, pokud se zapojí všichni klíčoví aktéři, včetně běžných občanů, starostů a zemědělců. Na základě našich rozhovorů a dotazníků na Táborsku jsme identifikovali několik zásadních překážek, ale i příležitostí.
V obcích na periferii je prvkem, který brání rychlejší transformaci, nedostatečná infrastruktura v obcích a to jak dopravní (nabíjecí stanice pro elektromobily, MHD), tak energetická (nedostatečná kapacita sítě pro nové fotovoltaické panely).
Mezi konkrétní řešení, která by mohla přinést změnu, patří podpora instalace tepelných čerpadel a rozvoj cyklodopravy, například výstavba lávky z Čelkovic do Tábora, která zkrátí lidem cestu do města a sníží jejich potřebu objíždět řeku autem. Dotace jsou obecně známé, ale proces podání žádosti je pro mnohé příliš komplikovaný. V oblasti dopravy by mohly pomoci obecní taxi služby, carsharing a školní autobusy, zejména v odlehlých oblastech, pokud zvýšené ceny pohonných hmot způsobí v budoucnu nárůst poptávky. Samosprávy by na tuto situaci měly být připraveny.
Klíčovými tématy pro komunikaci jsou ekonomické přínosy a ochrana české krajiny, které rezonují napříč společností. Elektromobilita však zůstává sporným tématem, které často názorově rozděluje veřejnost. Celkově je důležité přistupovat k diskusi o změnách klimatu s pochopením pro různé postoje a zaměřit se na pozitivní příklady a řešení. Elektroauta městské policie v Táboře nebo pivovaru Obora mohou ukazovat i běžným občanům, jak alternativy ke spalování pohonných hmot v praxi fungují. Většina cest lidí z venkova jsou krátké trasy do práce, na nákup apod., pro které lze použít elektroauta za předpokladu, že firmy nebo veřejná parkoviště nabídnou možnost dobíjení.
Optimismus do budoucna nabízí zjištění, že většina obyvatel (78 %) chce řešit změny klimatu, i když si opět většina (71%) nedokáže představit, jak na to a jak spojit problém s jeho řešením. Vhodná komunikace či osvěta na školách je cesta, kterou by se, stejně jako my, měli vydat i další.
František Prokop, Jakub Nekvasil, Jaroslav Najbert
[1] - KRAJHANZL, Jan a kol.: České klima 2021. Online. 2021. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/1712/file/report_-vt-15-20-let_fin08-09.pdf. [cit. 2024-09-28].
[2] - KRAJHANZL, Jan. Komunikační průvodce ochranou klimatu a Green Deal: Proč komunikovat o dekarbonizaci JINAK. Člověk v Tísni, 2024.
[3] - Dostupné na https://ucimoklimatu.cz/vyukove-materialy/postav-si-svou-krajinu