Kdo z nás někdy nezatoužil najít ztracený poklad? Nebo odhalit dávno zapomenuté tajemství? Mohou amatérští archeologové ještě vůbec objevit něco nového? Potvrdí se naše teorie a metody v praxi? Dokážeme objevit stopy zaniklých osídlení i po šesti stech letech?
Naše expediční skupina – deset kluků a jedna holka – jsme se archeology na měsíc stali, a přestože jsme měli jen málo zkušeností a velmi amatérské metody, neubralo to nic našemu nadšení a odhodlání vypátrat v rozlehlých lesích nedaleko Sezimova Ústí vesnice zaniklé ve středověku a prozkoumat je.
V tomto článku najdete krátkou zprávu o všem podstatném z našeho výzkumu. Kdyby vás zajímalo víc, naši zprávu s kompletní dokumentací najdete v archivu Přírodní školy.
Další metodou používanou při průzkumu byl sběr měkkýšů. Měkkýši potřebují na tvorbu ulity vápník, ten se ale na kyselém podloží, kde se nacházely i námi zkoumané lokality, nenechází. Jejich výskyt tedy mohl ukázat na místa, kde dříve stávaly domy, při jejichž stavbě se využívala malta.
Na každé lokalitě jsme také prováděli sběr předmětů souvisejících s lidským osídlením. Pomocí tohoto sběru jsem se snažili najít hmotný důkaz středověkého osídlení. K hledání jsme používali detektor kovu, dále jsme také prováděli povrchové sondy do hloubky cca 30 centimetrů. Nalezené předměty nám pomáhal určit archeolog táborského muzea Mgr. František Janda.
Na sedmi lokalitách jsme našli celkem 32 artefaktů, převážně střepy. Ty se dají datovat poměrně snadno, protože jsou typické nejen pro jednotlivá období, ale i oblasti. Na základě konzultací s Františkem Jandou se ukázalo, že většina těchto nálezů skutečně pocházela z období kolem zániku vesnice, a tedy nám potvrdily existenci vesnic a jejich polohu. Pomocí detektoru kovu jsme nalezli také několik kovových předmětů, jejichž stáří se ale jen velmi těžko určuje.
Při terénním průzkumu jsme na lokalitách nacházeli terénní deprese o rozměrech cca 4x5 metrů a hloubce mezi 0,5 a 1,5 metru. Typicky byly většinou sdruženy do dvojic odpovídajících dvěma místnostem. Jednalo se pravděpodobně o zbytky polozemnic či zemnic.
Na lokalitě Starý Kravín se nám za jednou z mnoha bývalých polozemnic podařilo najít i dochovanou studnu (studna, která má vnitřní stěny vyložené kameny).
Zaniklá vesnice Doubrava, modelový příklad
Postup a metody naší práce bychom rádi ilustrovali na pro nás nejzajímavější lokalitě – zaniklé vesnici Doubrava ležící v Přírodním parku Turovecký les, 114 metrů jižně od rozcestí Turovecký les, na souřadnicích 49°21’44”S 14°45’31”V nebo 49°21’44”S 14°45’34”V (viz mapu 1).
„První zmínka vesnice pochází ze 14. století, podle níž osada náleží k městu Sezimovo Ústí. Osídlena až do 16. století. Archeologicky zatím nezkoumána, avšak poloha přibližně určena na dvě různé lokality.“ (Krajíc, 1983, s. 99).
Po příchodu na místo, které jsme vytipovali kombinací velmi orientačních údajů z literatury a pravidelných nerovností zřetelných na lidarové mapě, nebyly na první pohled patrné žádné stopy a velká část skupiny byla k možnosti středověkého osídlení velmi skeptická.
Při podrobnějším ohledání místa jsme ale objevili nepřirozené terénní deprese, často pravidelného tvaru. Takováto místa v terénu zůstávají právě po zániku sídel.
Část terénu měla podobu víceméně pravidelných plochých vyvýšenin (cca 0,5 – 1 metrů) nad okolním terénem a delší rozměr i více než deset metrů – viz plánek). Zatímco v depresích byla většinou voda a vlhkomilné rostliny (zvl. sítina a rašeliník), na vyvýšeninách jsme našli několik trsů kopřiv. Poblíž jedné z terénních vyvýšenin bylo v řadě několik olší.
Už během povrchového sběru jsme našli několik středověkých střepů a také úlomků pálených cihel podle charakteru také středověkého stáří, čímž se nám polohu vesnice podařilo bezpečně potvrdit.
Ze všech těchto stop jsme vyvodili, že na místě se mohla nacházet černá kuchyně nebo větší pec obvykle společná pro vícero stavení.
Během několika hodin jsme vytvořili plánek nalezených depresí a vyvýšenin, vč. blízkého okolí (část lokality se nacházela ve smrkovém lese, většina ale na pasece), a na jeho základě se pokusili představit si a nakreslit, jak mohla vesnice vypadat.
Podle našich nálezů, terénních nerovností a jejich průzkumu se domníváme, že vesnici tvořilo cca 10 menších jedno nebo dvoudílných polozemnic a několik větších kamenných stavení. V jednom z nich nebo možná na zvláštním místě stála pec. Vesnicí protékal potok a kolem byla pole. Kousek po proudu potoka ležel rybník (v pozdějším období zaniklý) obklopený několika menšími polozemnicemi nebo dřevěnými chatami (viz dále).
Stopy zaniklé dvoudílné polozemnice jsme našli i na předpokládaném dně zaniklého rybníka a také těsně pod hrází (zde byla budova dokonce čtyřdílná). Domníváme se tedy, že rybník nebyl používán dlouho a po jeho zániku byly tyto polozemnice vybudovány na jeho místě.
Dále jsme potvrdili polohu několika polozemnic v zaniklé vesnici Kavčí. Zde jsme objevili několik keramických nálezů z horizontu zániku i polohu jedné z místních studní.
Zcela novým objevem je ale pravidelná oválná terénní deprese, evidentně umělého původu, vzhledem ke stáří okolního porostu a charakteru lokality původem ze středověku nebo raného novověku, cca 300 metrů jižně od Kavčí. Primárně byla detekovaná na LIDARu a později potvrzená průzkumem v terénu. Šlo o nedostavěnou tvrz? Zbytek vojenského ležení? Nebo jen opevněnou „hospodu na mýtince“?
Největším překvapením bylo pátrání poblíž lesní cesty „Kavčí cesta“, kde podle pramenů mohla ležet vesnice Hrotný. Zatímco v zaniklých vesnicích byla hloubka terénních depresí nejvýše 90 centimetrů až metr, zde jsme objevili velmi rozsáhlé, často několik metrů hluboké, evidentně uměle vybudované soustavy příkopů a prohlubní nápadně připomínající vojenské okopy. Bohužel jsme zde již žádné další artefakty neobjevili. Stáří této lokality je i podle našeho konzultanta středověké, víc se s jistotou nedá říct. Není tedy vyloučeno, že jde o pozůstatky rozsáhlého vojenského ležení nejspíše křižácké výpravy.
Co se nám tedy podařilo?
Během šesti dnů terénní práce se nám podařilo najít a orientačně prozkoumat 7 lokalit s cca 32 artefakty, převážně se jednalo o střepy.
Postupně, jak naše zkušenosti rostly, jsme dokázali stále lépe v terénu najít stopy středověkého osídlení i celou řadu artefaktů, zvláště keramiky a kovových úlomků. Zlepšovala se také naše schopnost interpretovat terénní a nálezovou situaci a udělat si představu o podobě zaniklých sídel.
Největší radost máme z toho, že se nám podařilo potvrdit polohu zaniklé vesnice Doubrava a pravděpodobně najít zbytky pece. Pozoruhodným nálezem je zbytek zřejmě vojenského ležení poblíž zaniklé vesnice Hrotný a za velmi cenný nález považujeme zásobnici poblíž sídla Kravín. Všechny nálezy, materiály a terénní zprávu jsme dali k dispozici archeologům z táborského muzea.
Ukázalo se, že i pomocí amatérských metod a mladického nadšení lze v dnešní době objevit a zdokumentovat nové lokality, a přispět tak svým dílem k poznání naší minulosti. A nejen to. Společně jsme zažili sílu spolupráce a přátelství i to, že dobrodružství čeká kousek za humny. Stačí najít odvahu a otevřít oči.
Děkujeme všem, kdo nám během naší práce pomohli, zvláště Františkovi Jandovi, Petru Fiedorovi, Janu Havrdovi, ZŠ Orbis pictus a dalším.
Lukáš Popelka, Johan Březka, František Tichý, Adam Bukovský, Jan Poslt
Krajíc, Rudolf: Vesnice husitského období na táborsku ve světle archeologických výzkumů. Online. Archaeologia historica. 1987, roč. 12, č. [1], s. 85-95.
Naše expediční skupina – deset kluků a jedna holka – jsme se archeology na měsíc stali, a přestože jsme měli jen málo zkušeností a velmi amatérské metody, neubralo to nic našemu nadšení a odhodlání vypátrat v rozlehlých lesích nedaleko Sezimova Ústí vesnice zaniklé ve středověku a prozkoumat je.
V tomto článku najdete krátkou zprávu o všem podstatném z našeho výzkumu. Kdyby vás zajímalo víc, naši zprávu s kompletní dokumentací najdete v archivu Přírodní školy.
Historický kontext
Vesnice v okolí Sezimova Ústí zanikly převážně okolo roku 1420 v souvislosti se vznikem husitského města Tábor. Prvním důvodem bylo, že husité se báli, že je křižácká vojska použijí jako opěrný a zásobovací bod, a proto vesnice vypálili. Řada z nich však zanikla i přirozeně tím, že většina jejich obyvatel se k husitům přidala a do Tábora se odstěhovala.
Ve sledované době byly na Táborsku rozšířeny domy typu zemnice a polozemnice, neboli domy částečně zahloubené do země. Zemnice a polozemnice se od sebe liší hloubkou – zemnice jsou o něco více zapuštěné do země. Podzemní část byla vyskládána kameny a nadzemní část se stavěla ze dřeva vymazaného hlínou. Střecha byla sedlová nebo valbová a pokrývaly ji šindele. Naproti dveřím bylo otevřené ohniště, v rozích či poblíž nich se poté nacházely zásobní jámy na obiloviny. Za některými z domů se též nacházela studna.
V této době lidé již používali keramiku krouženou na hrnčířském kruhu. Pec byla obvykle společná pro více domů uprostřed vesnice. Nejčastější keramické výrobky byly malé kotlíky, hrnce, pokličky, hrnečky či zásobnice. Železo se používalo také, i když bylo velmi drahé, vyráběly se z něj motyky, nože, násady na kopí a podkovy.
Ve sledované době byly na Táborsku rozšířeny domy typu zemnice a polozemnice, neboli domy částečně zahloubené do země. Zemnice a polozemnice se od sebe liší hloubkou – zemnice jsou o něco více zapuštěné do země. Podzemní část byla vyskládána kameny a nadzemní část se stavěla ze dřeva vymazaného hlínou. Střecha byla sedlová nebo valbová a pokrývaly ji šindele. Naproti dveřím bylo otevřené ohniště, v rozích či poblíž nich se poté nacházely zásobní jámy na obiloviny. Za některými z domů se též nacházela studna.
V této době lidé již používali keramiku krouženou na hrnčířském kruhu. Pec byla obvykle společná pro více domů uprostřed vesnice. Nejčastější keramické výrobky byly malé kotlíky, hrnce, pokličky, hrnečky či zásobnice. Železo se používalo také, i když bylo velmi drahé, vyráběly se z něj motyky, nože, násady na kopí a podkovy.
Kde jsme zkoumali?
Během terénní části Expedice jsme se pohybovali v lesích na východ od Sezimova Ústí okolo rybníků Jezero, Starý Kravín a Turovecký rybník a v Turoveckém lese, cca 5 - 10 km jihovýchodně od Sezimova Ústí.
Jak víme, kde se vesnice nacházela?
V rámci příprav jsme přečetli různé historické zdroje z internetu, které nám pomohly místa určit, čerpali jsme také ze zprávy profesionálních archeologů, kteří na lokalitách v historii průzkumy prováděli (Krajíc, 1987 a další…). K lokalizaci zaniklého sídla byla používána mapa vytvořená pomocí laserového skenování povrchu LIDAR. Na této mapě jsou zřetelné pravidelné nerovnosti povrchu, které nám napovídají, kde mohla dříve stát středověká sídla.O co nám šlo?
Během naší práce jsme chtěli dokázat existenci osad a vesnic okolo Kozího hrádku na Sezimovsku a v Turoveckém lese a najít mezi nimi nějaké spojitosti. Zároveň jsme chtěli ověřit naše laické metody v praxi, vytvořit závěry a udělat si obrázek o samotném vzhledu vesnic, případně zhotovit jejich rekonstrukce.Jaký byl náš postup práce?
Na každé lokalitě byl vytvářen plánek, do něhož jsme zaznamenávali různé terénní nerovnosti, které mohly být zapříčiněny středověkým osídlením.Další metodou používanou při průzkumu byl sběr měkkýšů. Měkkýši potřebují na tvorbu ulity vápník, ten se ale na kyselém podloží, kde se nacházely i námi zkoumané lokality, nenechází. Jejich výskyt tedy mohl ukázat na místa, kde dříve stávaly domy, při jejichž stavbě se využívala malta.
Na každé lokalitě jsme také prováděli sběr předmětů souvisejících s lidským osídlením. Pomocí tohoto sběru jsem se snažili najít hmotný důkaz středověkého osídlení. K hledání jsme používali detektor kovu, dále jsme také prováděli povrchové sondy do hloubky cca 30 centimetrů. Nalezené předměty nám pomáhal určit archeolog táborského muzea Mgr. František Janda.
Co jsme v terénu našli?
Na většině lokalit jsme našli jako přímé ukazatele dřívějšího lidského osídlení hlavně kopřivy, dále svízel, kuklík městský a některé druhy listnatých stromů. Na každé z lokalit posloužily některé další druhy rostlin i jako nepřímí ukazatelé na lidské osídlení. Tyto rostliny poukazovaly na možnou dřívější přítomnost člověka nebo na podmínky jím vytvořené. V terénních depresích – zbytcích zaniklých polozemnic – byla obvykle větší vlhkost, příp. zde voda stála, a proto se zde nacházely tzv. vodomilky – rostliny závislé na vysoké vlhkosti. Nejčastěji jsme nacházeli mech rašeliník či sítinu.Na sedmi lokalitách jsme našli celkem 32 artefaktů, převážně střepy. Ty se dají datovat poměrně snadno, protože jsou typické nejen pro jednotlivá období, ale i oblasti. Na základě konzultací s Františkem Jandou se ukázalo, že většina těchto nálezů skutečně pocházela z období kolem zániku vesnice, a tedy nám potvrdily existenci vesnic a jejich polohu. Pomocí detektoru kovu jsme nalezli také několik kovových předmětů, jejichž stáří se ale jen velmi těžko určuje.
Při terénním průzkumu jsme na lokalitách nacházeli terénní deprese o rozměrech cca 4x5 metrů a hloubce mezi 0,5 a 1,5 metru. Typicky byly většinou sdruženy do dvojic odpovídajících dvěma místnostem. Jednalo se pravděpodobně o zbytky polozemnic či zemnic.
Na lokalitě Starý Kravín se nám za jednou z mnoha bývalých polozemnic podařilo najít i dochovanou studnu (studna, která má vnitřní stěny vyložené kameny).
Zaniklá vesnice Doubrava, modelový příklad
Postup a metody naší práce bychom rádi ilustrovali na pro nás nejzajímavější lokalitě – zaniklé vesnici Doubrava ležící v Přírodním parku Turovecký les, 114 metrů jižně od rozcestí Turovecký les, na souřadnicích 49°21’44”S 14°45’31”V nebo 49°21’44”S 14°45’34”V (viz mapu 1).
„První zmínka vesnice pochází ze 14. století, podle níž osada náleží k městu Sezimovo Ústí. Osídlena až do 16. století. Archeologicky zatím nezkoumána, avšak poloha přibližně určena na dvě různé lokality.“ (Krajíc, 1983, s. 99).
Po příchodu na místo, které jsme vytipovali kombinací velmi orientačních údajů z literatury a pravidelných nerovností zřetelných na lidarové mapě, nebyly na první pohled patrné žádné stopy a velká část skupiny byla k možnosti středověkého osídlení velmi skeptická.
Při podrobnějším ohledání místa jsme ale objevili nepřirozené terénní deprese, často pravidelného tvaru. Takováto místa v terénu zůstávají právě po zániku sídel.
Část terénu měla podobu víceméně pravidelných plochých vyvýšenin (cca 0,5 – 1 metrů) nad okolním terénem a delší rozměr i více než deset metrů – viz plánek). Zatímco v depresích byla většinou voda a vlhkomilné rostliny (zvl. sítina a rašeliník), na vyvýšeninách jsme našli několik trsů kopřiv. Poblíž jedné z terénních vyvýšenin bylo v řadě několik olší.
Už během povrchového sběru jsme našli několik středověkých střepů a také úlomků pálených cihel podle charakteru také středověkého stáří, čímž se nám polohu vesnice podařilo bezpečně potvrdit.
Největší objev
Při povrchovém výkopu u větší skupiny kopřiv jsme nalezli vrstvičku uhlíků (viz obr. 1) a také červené zbarvené ruly (viz obr. 2), které takto mění barvu, pokud jsou vystaveny velkému žáru vlivem oxidace některých minerálů. Mezi nimi jsme cca 20 cm pod povrchem objevili i keramické střepy (viz obr. 3), které později Mgr. Janda určil jako torzo středověké pokličky, a to vše okolo uspořádaných vrstev kamenů, které mohly být pozůstatkem zídky.Ze všech těchto stop jsme vyvodili, že na místě se mohla nacházet černá kuchyně nebo větší pec obvykle společná pro vícero stavení.
Během několika hodin jsme vytvořili plánek nalezených depresí a vyvýšenin, vč. blízkého okolí (část lokality se nacházela ve smrkovém lese, většina ale na pasece), a na jeho základě se pokusili představit si a nakreslit, jak mohla vesnice vypadat.
Podle našich nálezů, terénních nerovností a jejich průzkumu se domníváme, že vesnici tvořilo cca 10 menších jedno nebo dvoudílných polozemnic a několik větších kamenných stavení. V jednom z nich nebo možná na zvláštním místě stála pec. Vesnicí protékal potok a kolem byla pole. Kousek po proudu potoka ležel rybník (v pozdějším období zaniklý) obklopený několika menšími polozemnicemi nebo dřevěnými chatami (viz dále).
Zaniklý rybník a rybářská osada?
Při další průzkumu – mj. na základě tipu z literatury – jsme cca 300 metrů JJV ve smrkovém lese nalezli protrženou hráz pravděpodobně středověkého rybníka (viz obr. 5). Na východním břehu se nacházela souvisle srovnaná plošina. Po celém obvodu rybníka byly náhodně rozmístěné terénní deprese, jejichž hloubka a půdorys byly typické pro středověké polozemnice. Domníváme se, že se jedná o součást vesnice Doubrava.Stopy zaniklé dvoudílné polozemnice jsme našli i na předpokládaném dně zaniklého rybníka a také těsně pod hrází (zde byla budova dokonce čtyřdílná). Domníváme se tedy, že rybník nebyl používán dlouho a po jeho zániku byly tyto polozemnice vybudovány na jeho místě.
Ale to není zdaleka všechno…
Kromě Doubravy jsme navštívili a orientačně prozkoumali další zajímavé lokality. Především již před námi podrobně zdokumentovanou zaniklou vesnici Starý Kravín, kde jsme naši práci začali a zde se i cvičili v našich metodických postupech. V jedné terénní depresi přímo na povrchu jsme objevili několik vzácných střepů keramické zásobnice.Dále jsme potvrdili polohu několika polozemnic v zaniklé vesnici Kavčí. Zde jsme objevili několik keramických nálezů z horizontu zániku i polohu jedné z místních studní.
Zcela novým objevem je ale pravidelná oválná terénní deprese, evidentně umělého původu, vzhledem ke stáří okolního porostu a charakteru lokality původem ze středověku nebo raného novověku, cca 300 metrů jižně od Kavčí. Primárně byla detekovaná na LIDARu a později potvrzená průzkumem v terénu. Šlo o nedostavěnou tvrz? Zbytek vojenského ležení? Nebo jen opevněnou „hospodu na mýtince“?
Největším překvapením bylo pátrání poblíž lesní cesty „Kavčí cesta“, kde podle pramenů mohla ležet vesnice Hrotný. Zatímco v zaniklých vesnicích byla hloubka terénních depresí nejvýše 90 centimetrů až metr, zde jsme objevili velmi rozsáhlé, často několik metrů hluboké, evidentně uměle vybudované soustavy příkopů a prohlubní nápadně připomínající vojenské okopy. Bohužel jsme zde již žádné další artefakty neobjevili. Stáří této lokality je i podle našeho konzultanta středověké, víc se s jistotou nedá říct. Není tedy vyloučeno, že jde o pozůstatky rozsáhlého vojenského ležení nejspíše křižácké výpravy.
Co se nám tedy podařilo?
Během šesti dnů terénní práce se nám podařilo najít a orientačně prozkoumat 7 lokalit s cca 32 artefakty, převážně se jednalo o střepy.
Postupně, jak naše zkušenosti rostly, jsme dokázali stále lépe v terénu najít stopy středověkého osídlení i celou řadu artefaktů, zvláště keramiky a kovových úlomků. Zlepšovala se také naše schopnost interpretovat terénní a nálezovou situaci a udělat si představu o podobě zaniklých sídel.
Největší radost máme z toho, že se nám podařilo potvrdit polohu zaniklé vesnice Doubrava a pravděpodobně najít zbytky pece. Pozoruhodným nálezem je zbytek zřejmě vojenského ležení poblíž zaniklé vesnice Hrotný a za velmi cenný nález považujeme zásobnici poblíž sídla Kravín. Všechny nálezy, materiály a terénní zprávu jsme dali k dispozici archeologům z táborského muzea.
Ukázalo se, že i pomocí amatérských metod a mladického nadšení lze v dnešní době objevit a zdokumentovat nové lokality, a přispět tak svým dílem k poznání naší minulosti. A nejen to. Společně jsme zažili sílu spolupráce a přátelství i to, že dobrodružství čeká kousek za humny. Stačí najít odvahu a otevřít oči.
Děkujeme všem, kdo nám během naší práce pomohli, zvláště Františkovi Jandovi, Petru Fiedorovi, Janu Havrdovi, ZŠ Orbis pictus a dalším.
Lukáš Popelka, Johan Březka, František Tichý, Adam Bukovský, Jan Poslt
POUŽITÁ LITERATURA:
Krajíc, Rudolf: Přehled archeologických výzkumů středověku na Táborsku (se zaměřením na zaniklé středověké osady). Archeologie v jižních Čechách. 1983, č. 1, s. 95-127.Krajíc, Rudolf: Vesnice husitského období na táborsku ve světle archeologických výzkumů. Online. Archaeologia historica. 1987, roč. 12, č. [1], s. 85-95.
