Je pravda, že české zemědělství ovládají tzv. agrobaroni, jak naznačují média? Jsou zemědělci závislí na státních dotacích? Mohou ekozemědělci uspět v konkurenci velkých podniků? Podobné otázky se nám honily hlavou, když jsme obcházeli menší i rozsáhlé zemědělské podniky na území Slanecko-Roudnicka, dělali hloubkové rozhovory se zemědělci i odborníky ze státní správy a snažili se přiblížit k životu zemědělců.
Při přípravě na terénní část jsme mluvili s Janem Sochou, který hospodaří v okrese Kolín. Upozorňoval na zvyšující se četnost a intenzitu extrémních výkyvů počasí. Dříve se dalo očekávat, kdy bude sucho, deštivo, teplo nebo zima, ale klimatické změny narušují tradiční postupy. Vyšší teploty způsobují, že v zimě nezůstává na poli sníh a je méně jarní vláhy potřebné pro klíčení plodin. Pro růst je lepší méně intenzivní dlouhodobější déšť, a ne náhlá bouře s velkým přívalem vody. Pan Socha také použil termín uhlíková stopa, když popisoval snahu minimalizovat spotřebu paliva využitím přesných geolokačních aplikací pro řízení strojů.
Vyšší teploty a změněný průběh srážek, které v suchých letech uplynulé dekády způsobily podnikům velké škody kvůli nižším výnosům (Astur Straškov, hospodařící na rozloze 3 500 hektarů, uvedl příklad roční ztráty 25 milionů), ale paradoxně vytvořily příznivější podmínky pro boj s chorobami. Podnik např. jeden rok ušetřil 75 % pesticidů a na postřicích 10 milionů korun.
Všichni zemědělci, které jsme navštívili, si uvědomují, že je klimatická změna nějak ovlivňuje, například změnou srážek a výskytem dříve nebývalých horkých epizod. Důsledkem může být vysychající potok a vybudování rybníka (Majrich v Radešíně), nutnost vybudovat tůňky pro krávy na svlažení (Dvůr Vyšínek), zavést zavlažování chlévů kvůli komfortním teplotám krav v rodinné farmě Na Dvorečku nebo v Račiněvsi nebo v případě Asturu Straškov vysadit větrolamy a zavádět travnaté pásy, které budou zabraňovat erozi půdy. Z rozhovorů jsme nabyli dojmu, že motivací pro naprostou většinu adaptací není ochrana přírody, ale ochrana majetku nebo dotační důvody. Například Astur Straškov má na svých polích v souladu s podmínkami dotací travnaté pásy, které rozdělují lány na menší plochy s různou plodinou. Sami však tento požadavek kritizují, protože jim narušuje osevní postupy. Ostatně pásy v intenzivně obhospodařované krajině k výraznému zvýšení biodiverzity nepřispívají. Pan Majrich z Radešína také říkal, že dělat úhory na nejproduktivnější půdě v ČR není rozumné. Zajímavým zjištěním je přesvědčení většiny farmářů, že nemají dostatečnou moc k tomu, aby něco změnili. Například nevlastní všechny pozemky, a proto čekají na zásah státu. Podnik Astur Straškov měl negativní zkušenost s výstavbou větrolamu, kdy nedostali pro výsadbu stromů souhlas od všech vlastníků včetně úřadu pro správu státního majetku. Zemědělci se rámcově shodli, že klimatická změna je dlouhodobě trvající jev, který není možné zvrátit bez zásadních systémových změn. Překvapilo nás, že část z nich se domnívá, že mohou hospodařit s těmito výkyvy i bez nějaké adaptace, protože extrémy počasí nevnímají jako novou normu. Nemají proto v plánu nic zásadně měnit a řeší jiné aktuálnější problémy. Větší hospodářské ztráty než klima v Radešíně nebo Straškově způsobuje například boj s hlodavci, jejichž plošná likvidace je omezena na katastrech, kde se vyskytují ohrožené druhy jako sýček nebo sova pálená.
Hlavním nástrojem podpory jsou přímé platby poskytované na základě stanovených podmínek, jako je maximální velikost půdních bloků, druhy pěstovaných plodin, udržování ekologických prvků a další kritéria. Konkrétně se jedná o devět standardů DZES (Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy), které zemědělec musí splňovat. Z rozhovorů se zemědělci vyplynulo, že standardy může být náročné splňovat. Přesto je podle pana Bohdana Osohy dotováno kolem 96 % orné půdy v ČR. Kromě základní úrovně ekoschémat je k dispozici ještě prémiová dotace za splnění náročnějších podmínek. Tu čerpá pouze asi 70 subjektů z celkových 30 000, což je dokladem toho, že nejsou podmínky dobře nastavené.
Kromě přímých plateb mohou zemědělci využívat také dotace prostřednictvím programů rozvoje venkova, které financují například modernizaci zemědělských podniků nebo rozvoj venkovských komunit.
Co nás zajímalo?
Stanovili jsme si čtyři oblasti srovnání - historie a zemědělská identita farmářů, technologie a ekonomika výroby, postoj k dotacím a postoj ke klimatické změně. Do vzorku jsme vybrali osm rodinných farem nebo agropodniků, největší hospodařil na rozloze 4 500 hektarů. Hloubkové rozhovory s prohlídkou výrobních areálů a farem trvaly i několik hodin. Z každého rozhovoru vnikl zápis. Další naší činností byl průzkum objektů zaniklých JZD a krátké rozhovory s obyvateli z okolí areálů bývalých družstev.Jak zemědělci nahlíží na klimatickou změnu?
Změna klimatu má zásadní dopad na zemědělství po celém světě. S rostoucími globálními teplotami a nepředvídatelností počasí čelí zemědělci mnoha výzvám při pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat. Zkušenosti zemědělců z první ruky nabízejí jedinečný pohled na dopady změny klimatu a na potřebu volby strategií pro zmírnění této změny.Při přípravě na terénní část jsme mluvili s Janem Sochou, který hospodaří v okrese Kolín. Upozorňoval na zvyšující se četnost a intenzitu extrémních výkyvů počasí. Dříve se dalo očekávat, kdy bude sucho, deštivo, teplo nebo zima, ale klimatické změny narušují tradiční postupy. Vyšší teploty způsobují, že v zimě nezůstává na poli sníh a je méně jarní vláhy potřebné pro klíčení plodin. Pro růst je lepší méně intenzivní dlouhodobější déšť, a ne náhlá bouře s velkým přívalem vody. Pan Socha také použil termín uhlíková stopa, když popisoval snahu minimalizovat spotřebu paliva využitím přesných geolokačních aplikací pro řízení strojů.
Vyšší teploty a změněný průběh srážek, které v suchých letech uplynulé dekády způsobily podnikům velké škody kvůli nižším výnosům (Astur Straškov, hospodařící na rozloze 3 500 hektarů, uvedl příklad roční ztráty 25 milionů), ale paradoxně vytvořily příznivější podmínky pro boj s chorobami. Podnik např. jeden rok ušetřil 75 % pesticidů a na postřicích 10 milionů korun.
Všichni zemědělci, které jsme navštívili, si uvědomují, že je klimatická změna nějak ovlivňuje, například změnou srážek a výskytem dříve nebývalých horkých epizod. Důsledkem může být vysychající potok a vybudování rybníka (Majrich v Radešíně), nutnost vybudovat tůňky pro krávy na svlažení (Dvůr Vyšínek), zavést zavlažování chlévů kvůli komfortním teplotám krav v rodinné farmě Na Dvorečku nebo v Račiněvsi nebo v případě Asturu Straškov vysadit větrolamy a zavádět travnaté pásy, které budou zabraňovat erozi půdy. Z rozhovorů jsme nabyli dojmu, že motivací pro naprostou většinu adaptací není ochrana přírody, ale ochrana majetku nebo dotační důvody. Například Astur Straškov má na svých polích v souladu s podmínkami dotací travnaté pásy, které rozdělují lány na menší plochy s různou plodinou. Sami však tento požadavek kritizují, protože jim narušuje osevní postupy. Ostatně pásy v intenzivně obhospodařované krajině k výraznému zvýšení biodiverzity nepřispívají. Pan Majrich z Radešína také říkal, že dělat úhory na nejproduktivnější půdě v ČR není rozumné. Zajímavým zjištěním je přesvědčení většiny farmářů, že nemají dostatečnou moc k tomu, aby něco změnili. Například nevlastní všechny pozemky, a proto čekají na zásah státu. Podnik Astur Straškov měl negativní zkušenost s výstavbou větrolamu, kdy nedostali pro výsadbu stromů souhlas od všech vlastníků včetně úřadu pro správu státního majetku. Zemědělci se rámcově shodli, že klimatická změna je dlouhodobě trvající jev, který není možné zvrátit bez zásadních systémových změn. Překvapilo nás, že část z nich se domnívá, že mohou hospodařit s těmito výkyvy i bez nějaké adaptace, protože extrémy počasí nevnímají jako novou normu. Nemají proto v plánu nic zásadně měnit a řeší jiné aktuálnější problémy. Větší hospodářské ztráty než klima v Radešíně nebo Straškově způsobuje například boj s hlodavci, jejichž plošná likvidace je omezena na katastrech, kde se vyskytují ohrožené druhy jako sýček nebo sova pálená.
Jak se zemědělci dívají na dotace?
Systém čerpání dotací na zemědělství v České republice se řídí evropskou zemědělskou politikou a národními předpisy. Výdaje na podporu zemědělců jsou největší položkou rozpočtu Evropské unie Ministerstvo zemědělství společně s dalšími orgány (například Státním zemědělským intervenčním fondem). Hlídají splňování podmínek dotací a vyplácí schválené částky. Snaží se tak vytvořit pro zemědělce přijatelné a splnitelné podmínky a zároveň dostát všem směrnicím.
Hlavním nástrojem podpory jsou přímé platby poskytované na základě stanovených podmínek, jako je maximální velikost půdních bloků, druhy pěstovaných plodin, udržování ekologických prvků a další kritéria. Konkrétně se jedná o devět standardů DZES (Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy), které zemědělec musí splňovat. Z rozhovorů se zemědělci vyplynulo, že standardy může být náročné splňovat. Přesto je podle pana Bohdana Osohy dotováno kolem 96 % orné půdy v ČR. Kromě základní úrovně ekoschémat je k dispozici ještě prémiová dotace za splnění náročnějších podmínek. Tu čerpá pouze asi 70 subjektů z celkových 30 000, což je dokladem toho, že nejsou podmínky dobře nastavené.
Kromě přímých plateb mohou zemědělci využívat také dotace prostřednictvím programů rozvoje venkova, které financují například modernizaci zemědělských podniků nebo rozvoj venkovských komunit.
Každý ze zemědělců se s podmínkami a dotacemi vypořádává jinak. Nejvíce nás překvapilo, že ekologický zemědělec Karel Tachecí z Budyně nad Ohří dotace nečerpá, protože přísné podmínky na ekofarmě nemůže naplnit. Pokud by například nechal část polí povinně bez obhospodaření (tzv. úhory), rozmnoží se mu zde plevel a škůdci. Nepoužívá chemické postřiky, plevel likviduje mechanicky, a proto potřebuje pole každý rok zorat.
On i další zemědělci si stěžují na plošnost nastavení dotací. Zejména velké podniky hospodaří se ziskem, který je srovnatelný s částkou, kterou ročně na dotacích získají. Mohli by tedy hospodařit i bez dotací, ale nemohli by pak tolik investovat do nákupu nových strojů a modernizace výroby. Dotací využívají také firmy nabízející osiva, hnojiva a stroje, které dle oslovených zemědělců neustále zvyšují ceny s odůvodněním, že zemědělci mají díky dotacím dost peněz.
Rostlinná výroba je tak pro české zemědělce v Polabí i vzhledem ke kvalitě půdy výhodnější. Většina z farem nebo statků, které jsme navštívili, dávala přednost převážně rostlinnou výrobu. Pouze největší podniky mohou chovat krávy na mléko (Statek Novák - Jarpice produkuje 25 tisíc litrů mléka denně). Ve většině obcí jsme viděli pouze staré nefunkční kravíny (Vrbka, Martiněves). Ve Račiněvsi chovají ztrátové stádo býků na maso, které musí dotovat částkou dvou milionů korun ročně. Dělají to jen proto, že chov je zdrojem organického hnojiva, které zvyšuje kvalitu a výnos polí.
Podle Bohdana Osohy vyčleňuje ministerstvo zemědělství kvůli zahraniční konkurenci z celkového objemu dotací z EU na živočišnou výrobu pouze 13 %. Rozdíl v dotacích není jen při samotné produkci, ale i při stavbě objektů pro chov dobytka (např. prasat), kde se, právě díky národní dotaci, spoluúčast zemědělce na financování v zahraničí může dostat až na pouhých 10 %. Celkově tak fenomén snížené podpory na živočišnou výrobu nedává zemědělcům jinou možnost, až na výjimky, než spoléhat na výrobu rostlinnou.
Náš hlavní cíl, tedy poznat, jak zemědělci žijí, pracují a vnímají svoji práci, se nám rozhodně podařilo naplnit. Dokázali jsme splnit i naše druhé předsevzetí - pobavit se u toho a podívat se do traktoru. Naše výsledky chceme předat zaměstnancům státní správy, kteří je mohou vyhodnotit při nastavování podmínek pro zemědělské hospodaření.
Jakub Ježek (17 let),
Jaroslav Najbert (vedoucí práce)
On i další zemědělci si stěžují na plošnost nastavení dotací. Zejména velké podniky hospodaří se ziskem, který je srovnatelný s částkou, kterou ročně na dotacích získají. Mohli by tedy hospodařit i bez dotací, ale nemohli by pak tolik investovat do nákupu nových strojů a modernizace výroby. Dotací využívají také firmy nabízející osiva, hnojiva a stroje, které dle oslovených zemědělců neustále zvyšují ceny s odůvodněním, že zemědělci mají díky dotacím dost peněz.
Vyplatí se živočišná, nebo rostlinná výroba?
Rostlinná výroba je pěstování zemědělských plodin, buď za účelem krmiv pro zvířata, nebo potravin pro lidi. Živočišná výroba je chov zvířat lidmi pro maso nebo jiné živočišné produkty (např. mléko, vajíčka). Od zemědělců i odborníků ze státní správy jsme zjistili, že živočišná výroba je méně rozsáhlá než výroba rostlinná, protože je na společném trhu EU méně konkurenceschopná. K tomu přispívají národní dotace na chov hospodářských zvířat v jiných členských státech EU (Španělsko, Nizozemí) a obecně nadvýroba masa v Evropě.
Podle Bohdana Osohy vyčleňuje ministerstvo zemědělství kvůli zahraniční konkurenci z celkového objemu dotací z EU na živočišnou výrobu pouze 13 %. Rozdíl v dotacích není jen při samotné produkci, ale i při stavbě objektů pro chov dobytka (např. prasat), kde se, právě díky národní dotaci, spoluúčast zemědělce na financování v zahraničí může dostat až na pouhých 10 %. Celkově tak fenomén snížené podpory na živočišnou výrobu nedává zemědělcům jinou možnost, až na výjimky, než spoléhat na výrobu rostlinnou.
Náš hlavní cíl, tedy poznat, jak zemědělci žijí, pracují a vnímají svoji práci, se nám rozhodně podařilo naplnit. Dokázali jsme splnit i naše druhé předsevzetí - pobavit se u toho a podívat se do traktoru. Naše výsledky chceme předat zaměstnancům státní správy, kteří je mohou vyhodnotit při nastavování podmínek pro zemědělské hospodaření.
Jakub Ježek (17 let),
Jaroslav Najbert (vedoucí práce)