Využití zámeckých objektů na Litoměřicku

V oblasti Litoměřicka se nachází nepříliš daleko od sebe desítky zámeckých objektů, které často nepoutají velkou pozornost veřejnosti, protože nejsou přístupné v tradičním prohlídkovém režimu. V průběhu 20. století musely tyto objekty najít nové využití, nezřídka diametrálně odlišné od účelu, za kterým byly postaveny. Zkoumání okolností jejich transformace i budoucího využití zámků bylo hlavním předmětem naší expediční práce. Výzkum jsme prováděli formou kvalitativních rozhovorů s lidmi, kteří v daných objektech žijí, pracují či je vlastní. V průběhu rozhovorů jsme se hlouběji ponořili do problematiky praktického fungování zámeckých budov (např. nákladnost provozu a údržby) a poznávali specifika těchto objektů z pohledu těch, kteří k nim mají nejblíže, protože se na zámku pohybují každý den. Doplňkově jsme prováděli kvantitativní rozhovory s obyvateli obcí a zjišťovali jejich postoje ke stávajícímu využití zámeckých budov a zámeckých parků.

Jak se dá využít zámek?

Abychom lépe porozuměli faktorům, které ovlivňují to, k jakým účelům se budou zámky užívat, navštívili jsme několik objektů, které mají v současné době různé využití. Jednalo se o zámek v Dlažkovicích (dětský domov a praktická škola), zámek v Lukavci (obecní úřad a sociální byty), zámek v Lovosicích (střední odborná škola), zámek v Čížkovicích (domov důchodců), zámek ve Vrbičanech (prohlídkový zámek) a zámek v obci Boreč (objekt v havarijním stavu na počátku rekonstrukce).

Co rozhoduje o tom, jestli je zámek nevyužívanou ruinou, nebo udržovaným objektem, ve kterém sídlí důležitá instituce? Roli hraje vlastnická struktura, finanční zdroje vlastníka či samotná velikost, dispozice objektu a z našeho pohledu zejména to, jak byl objekt využíván v minulosti. Historie využití totiž přímo ovlivňuje současný technický a stavební stav budovy. I krátké období, kdy je zámek nevyužíván, může způsobit jeho značnou devastaci (např. zámek ve Vrbičanech chátrající po roce 1989 do změny vlastníka v roce 2011). Naopak nepřerušené využití objektu a investice do oprav zpravidla znamenají dobrý stav budovy. Tato kontinuita ale zároveň přináší významné stavební uzpůsobení interiéru zámků (např. do podoby školních tříd) a většinou se proto neuvažuje o alternativním využití, případně je rovnou vnímáno jako nereálné.

Jak jsou zámky uzpůsobeny svému novému účelu?

Zámecké objekty musí vyhovět dvěma typům nároků – provozním a památkovým. Budovy s pobytovou funkcí (dětský domov, domov důchodců) podléhají zákonným normám a také vyvíjejícím se nárokům na pohodlí dětí a klientů. Například v dětském domově v Dlažkovicích byly bytové jednotky upravovány a na některých místech rozděleny příčkou tak, aby vznikly pokoje pro menší počet dětí poskytující dostatečné soukromí. Avšak úplné přepažení některých dětských pokojů nebylo možné z důvodu dochovaných klenutých stropů, ke kterým příčky nedosahují.

Podobně ovlivňuje původní dispozice zámeckých pokojů pohodlí současných klientů a klientek v Domově důchodců v Čížkovicích. Na zámku je zachován charakter průchozích pokojů po obvodu budovy. Do části pokojů se tedy nevstupuje z chodby, ale přes jiný pokoj, a také nebylo možné ve všech pokojích vybudovat koupelny. Obojí není z pohledu pracovnic Domova ideální, soukromí seniorů a seniorek se snaží maximalizovat pomocí posuvných zástěn. V případě Domova důchodců v Čížkovicích ještě stojí za zmínku, že by nemohl fungovat bez výtahu, který zde byl vybudován v 70. letech 20. století. Podobný zásah (zkapacitnění výtahu, vybudování druhého výtahu či jiná výrazná úprava) by v současnosti prakticky nebyl možný vzhledem k památkové ochraně budovy.

Hlavní slovo v úpravách zámků má Národní památkový ústav, který schvaluje všechny stavební práce a dohlíží na rekonstrukce. Ty financuje vlastník budovy, kterým byl ve většině navštívených zámků Ústecký kraj, který je často zároveň zřizovatelem v nich sídlících institucí. Lidé pracující a žijící v zámcích tedy nemohou jejich podobu snadno měnit. Například Střední odborná škola technická a zahradnická sídlící na zámku v Lovosicích se potýká s nedostatečně reprezentativním vzhledem vchodu do školy, který je viditelný přímo z náměstí. Oproti představám některých lidí ale škola sama nemůže oprýskané dveře jednoduše natřít nebo opravit opadanou fasádu budovy. Tyto nedostatky budou odstraněny až v rámci plánované rekonstrukce zámku.

Co se dá dělat s chátrajícím zámkem?

Obce, na jejichž území se nachází chátrající nebo nevyužitý zámek, se mohou pokusit získat majetek do svého vlastnictví a za pomoci různých dotačních titulů objekt zrekonstruovat a využít pro potřeby obce. To je příklad náročné, ale zajímavé cesty, kterou se v posledních letech vydala obec Lukavec. Místní zámek zrekonstruovala, udělala v něm nové sídlo obecního úřadu a nechala vytvořit jedenáct obecních bytů, čímž výrazně rozšířila nabídku sociálního bydlení v obci. Na rekonstrukci se obec finančně spolupodílela. Ta by vzhledem k objemu vynaložených financí nebyla možná bez čerpání finančních příspěvků z dalších zdrojů. Díky aktivitě místní samosprávy a obyvatelstva získal Lukavec také titul Vesnice roku Ústeckého kraje za rok 2022.

Kromě obcí může do dalšího osudu zchátralých objektů zasáhnout iniciativa soukromých majitelů a firem. To je případ zámku ve Vrbičanech, který roku 2011 zakoupila zemědělská firma Sempra Vrbičany, jež sídlí v těsné blízkosti zámku. Právě bezprostřední blízkost hospodářských budov Sempry a vrbičanského zámku byla součástí motivace ke koupi. Sempra investovala do celkové rekonstrukce zdevastovaného objektu a zrekonstruované interiéry zpřístupňuje veřejnosti. Na zámku probíhají komentované prohlídky, výstavy, svatby nebo sezónní kulturní akce. Provoz zajišťují zaměstnanci a zaměstnankyně Sempry. Pro firmu se nejedná o výdělečnou činnost, přispívá tím k oživení života v obci.

Z navštívených zámků byl jednoznačně v nejhorším technickém stavu zámek v malé obci Boreč u Velemína. Komplikované majetkové vztahy způsobily, že do zámku nebylo dlouhodobě investováno a zchátral do podoby ruiny. Kromě vybydlených interiérů zde byla největším problémem propadající se střecha. Zámek v roce 2022 zakoupil Ing. Pavel Veverka, výkonný ředitel projekční kanceláře Fapal, která se zabývá mj. projektovou dokumentací k rekonstrukcím památkově chráněných objektů. Plán na využití zámku po rekonstrukci ještě jasný není. Stavební práce na záchranu zámku lze sledovat na instagramovém profilu zamek_borec.

Kolik stojí provoz zámku?

Provoz jednotlivých zámků je různě náročný, obecně lze ale říci, že jen náklady na vytápění se v topné sezóně 2022/2023 pohybovaly v řádech desítek až nižších stovek tisíc korun měsíčně. Důvodem byla zejména vysoká cena plynu, který je k vytápění zámků často využíván. Vlastníci zámků kromě vlastních rozpočtových zdrojů využívají pro financování provozu některé dotace a příspěvky, které podle účelu a povahy přerozdělují různá ministerstva (např. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo školství, Ministerstvo sociálních věcí), případně Ústecký kraj. Od obcí, ve kterých se zámky nalézají, příspěvky nedostávají.

Jak na zámky pohlížejí lidé žijící v obcích?

Obyvatelé obcí většinou berou zámky jako důležitou součást obce, a to hlavně proto, že jsou architektonicky výrazné a často se nachází v jejím centru. Některé zámky mají dochované zámecké parky, které jsou buď volně přístupné (Čížkovice, Vrbičany), či naopak nepřístupné veřejnosti (Lovosice, Dlažkovice). V obcích, kde jsou parky přístupné, to lidé většinou vnímají jako samozřejmost, zatímco tam, kde slouží jen pro potřeby dané instituce, se názory různí. Někteří lidé by byli za zpřístupnění zámeckých parků rádi, pro jiné je současný stav vyhovující či to vůbec nevnímají jako důležitý problém a nemají na to názor.

Co se týče názorů na využití zámků, překvapilo nás, jak málo tato otázka rezonuje mezi místními. Když je zámek už dlouhou dobu nějakým konkrétním způsobem využíván, občané jsou na to zvyklí a nemají většinou potřebu toto využití zpochybňovat či nějak měnit. Obecně jsou rádi, když zámky nechátrají a mají využití, je jedno jaké. Podobný je i pohled lidí, kteří na zámcích žijí či pracují. Využití budovy pro účely jejich instituce vnímají převážně jako samozřejmé a příliš ho nereflektují, natož aby život nebo práci na zámku prožívali jako prestižní nebo nějak výlučnou záležitost. I omezení a případné nepohodlí zámeckých budov, které zakouší v běžném provozu, berou jako něco, co k transformovaným zámkům „zkrátka patří“.

Za naši expediční skupinu děkujeme všem, kteří nám při našem terénním výzkumu pomohli. Jen díky jejich času a ochotě jsme se mohli dotknout tohoto zajímavého problému a zjistit, jak jednotlivé zámky fungují a k jakým účelům v současné době slouží.

Julie Součková (16 let),
Ondřej Kučera (18 let),
Tereza Průšová (vedoucí práce)