Naše expediční skupina se zabývala životy seniorů, kteří aktuálně pobývají v domovech pro seniory na Litoměřicku. Zajímaly nás jejich životní příběhy a také to, jaký je jejich život v těchto institucích. Chtěli jsme se též naučit vést hloubkové rozhovory se starými lidmi. K výběru tématu nás motivovalo jak čerpání nových zkušeností při vedení rozhovoru, tak i setkání s lidmi o 3-4 generace staršími.
Naším hlavním cílem bylo vyslechnout a sepsat osobní životní příběhy minimálně dvanácti obyvatel domovů pro seniory. Neméně důležitým cílem bylo strávit se seniory společný čas, navzájem se poznat a udělat jim radost, o což jsme se snažili nejen naším nasloucháním, ale i prostřednictvím hudebního programu, kterým jsme naši návštěvu v domovech seniorů začínali. Naším osobním cílem bylo také nabýt zkušenosti ve vedení rozhovoru a tyto své dovednosti rozvinout.
Po hudebním programu jsme se rozdělili do skupinek po 2-3 lidech a přesunuli se ze společných prostor tam, kde bylo zaručeno soukromí pro vedení hloubkových rozhovorů. Ve skupince jsme si rozdělili role – jeden rozhovor vedl, druhý zapisoval a nahrával. Před začátkem každého rozhovoru jsme se se seniory seznámili a dohodli jsme se na průběhu rozhovoru. Kladli jsme jim otázky, které nám pomohly lépe poznat jejich životní příběhy. Ptali jsme se jak na období dětství, na rodinný a pracovní život, na to, jak jejich zkušenosti a zážitky ovlivnily jejich pohled na svět, i na to, jak jsou spokojení s pobytem v domově seniorů. Někteří lidé byli struční, někteří se naopak rozhovořili tak, že bylo obtížné je zastavit. Samotné rozhovory tak trvaly od 20 do 90 minut, pro vypravěče byly ponořením do minulosti a vzpomínek, pro nás pak otevřením dveří do jejich světa. Během dne jsme vedli jeden až tři rozhovory.
Po návratu z terénu jsme se věnovali sepisování záznamů z rozhovorů. Některé texty byly až dvě stránky dlouhé, některé o něco kratší. K textové části jsme přidali fotky ze současnosti či z předchozího života seniorů, které jsme získali od některých z nich. Každý večer jsme se také sešli ke společné reflexi práce, navzájem jsme si sdělovali své zkušenosti a hledali způsoby, jak svou práci vylepšit.
Provedli jsme celkem 37 rozhovorů s vybranými seniory a 18 z nich jsme zpracovali. Některé rozhovory byly moc krátké nebo nám chyběly důležité informace pro sepsání příběhu, a tak nebyly zpracovány. Zkompletovali jsme sborník sepsaných příběhů a zaslali konkrétní texty zpět seniorům.
Největší téma v domovech pro seniory je rozhodně schopnost pohybovat se a potřeba soběstačnosti. Je to něco, z čeho mnozí mají strach, a je vidět, že to je pro ně opravdu důležité. Od mnoha seniorů jsme se dozvěděli, že největší rozdíl mezi dnešní dobou a minulostí je podle jejich názoru průběh mládí. Zachytili jsme několik citátů, které nám přišly zajímavé, např. „Problémy jsou pořád, celý život.“ nebo „Puberta? Ta se vůbec neřešila. Se dalo pár facek a bylo po pubertě.“
Celý průběh Expedice byl vysoko nad naším očekáváním a doufáme, že se nám během ní podařilo udělat radost navštíveným seniorům. Nahlédnutí do života lidí starší generace nám přineslo nový pohled na témata, nad kterými jsme dříve ani nepřemýšleli. Vnímáme to jako velmi cennou zkušenost, která nám rozšířila pohled na svět.
Johana Činčerová (17 let),
Filip Radek (15 let),
Magdaléna Novotná (17 let)
Naším hlavním cílem bylo vyslechnout a sepsat osobní životní příběhy minimálně dvanácti obyvatel domovů pro seniory. Neméně důležitým cílem bylo strávit se seniory společný čas, navzájem se poznat a udělat jim radost, o což jsme se snažili nejen naším nasloucháním, ale i prostřednictvím hudebního programu, kterým jsme naši návštěvu v domovech seniorů začínali. Naším osobním cílem bylo také nabýt zkušenosti ve vedení rozhovoru a tyto své dovednosti rozvinout.
Jak jsme postupovali?
Práci jsme v přípravném týdnu zahájili setkáním s vedoucí Linky seniorů, která se zabývá krizovou telefonickou intervencí, Kateřinou Bohatou. Díky tomu jsme získali podklady a rady pro vedení kvalitního a citlivého rozhovoru a seznámili se se specifiky života starých lidí. Již v Praze jsme rozvrhli náš časový plán, spojili se s konkrétními domovy seniorů na Litoměřicku a domluvili termíny návštěv. S výběrem konkrétních seniorů, kteří by měli zájem o hloubkový rozhovor, nám pomohli aktivizační pracovníci těchto zařízení. Ve zbylém čase jsme pracovali na přípravě struktury samotného rozhovoru, sestavovali jsme baterie otázek a témat do rozhovorů a také jsme připravovali kulturně-aktivizační program. V Praze jsme také provedli jeden pilotní rozhovor, abychom si alespoň jednou vyzkoušeli, jaké vedení rozhovoru je, a to předtím, než ho budeme vést se seniory během Expedice.Jak to vypadalo v terénu?
Naše návštěvy jsme vždy zahájili přibližně čtyřicetiminutovým hudebním vystoupením, které se skládalo z lidových písní a hitů 60. let 20. století. Při sestavování repertoáru jsme vycházeli z předpokladu, že většina našich respondentů se narodila ve 40. letech 20. století, budou tedy písničky znát. Program byl interaktivní - díky rytmickým nástrojům, které jsme jim zpěvem, ale přispět i instrumentálně. Toto vystoupení sloužilo k vyvolání pozitivní atmosféry a navázání vzájemného přátelského kontaktu.
Po návratu z terénu jsme se věnovali sepisování záznamů z rozhovorů. Některé texty byly až dvě stránky dlouhé, některé o něco kratší. K textové části jsme přidali fotky ze současnosti či z předchozího života seniorů, které jsme získali od některých z nich. Každý večer jsme se také sešli ke společné reflexi práce, navzájem jsme si sdělovali své zkušenosti a hledali způsoby, jak svou práci vylepšit.
Rekapitulace
V rámci naší expediční práce se nám podařilo navštívit 4 domovy pro seniory, konkrétně Domov důchodců Roudnice nad Labem, Domov seniorů Diakonie ČCE Krabčice, SeneCura Terezín a Domov na Dómském pahorku Litoměřice. V nich jsme realizovali naše hudební vystoupení (tzv. aktivizačně-kulturní program) pro více než 150 lidí a většinu z nich jsme zvládli rozezpívat, v Roudnici nad Labem nám dokonce senioři zazpívali svou vlastní písničku.Provedli jsme celkem 37 rozhovorů s vybranými seniory a 18 z nich jsme zpracovali. Některé rozhovory byly moc krátké nebo nám chyběly důležité informace pro sepsání příběhu, a tak nebyly zpracovány. Zkompletovali jsme sborník sepsaných příběhů a zaslali konkrétní texty zpět seniorům.
Jak práci hodnotíme?
Nahlédli jsme do života lidí starší generace a odnesli si mnoho cenných poznatků. Nejdůležitější, co jsme zjistili, bylo, že průběh poslední etapy života je u různých lidí různý, velmi záleží na tom, jak se člověk dívá na svět. Setkali jsme se s několika lidmi, kteří si i přes nepřízeň osudu zachovávali veselí a optimismus, a bylo na nich vidět, že mají ze života radost. Objevily se samozřejmě i situace, kdy bylo poznat, že některý člověk v domově pro seniory není rád, ale takových lidí bylo překvapivě málo. Senioři, se kterými jsme se setkali, opravdu rádi vzpomínali - jak na své mládí, tak i na hezké věci, co se jim přihodily v poslední době. Ve volném čase se velká část z nich ráda věnuje tvůrčím činnostem, na které dříve neměli čas.Největší téma v domovech pro seniory je rozhodně schopnost pohybovat se a potřeba soběstačnosti. Je to něco, z čeho mnozí mají strach, a je vidět, že to je pro ně opravdu důležité. Od mnoha seniorů jsme se dozvěděli, že největší rozdíl mezi dnešní dobou a minulostí je podle jejich názoru průběh mládí. Zachytili jsme několik citátů, které nám přišly zajímavé, např. „Problémy jsou pořád, celý život.“ nebo „Puberta? Ta se vůbec neřešila. Se dalo pár facek a bylo po pubertě.“
Celý průběh Expedice byl vysoko nad naším očekáváním a doufáme, že se nám během ní podařilo udělat radost navštíveným seniorům. Nahlédnutí do života lidí starší generace nám přineslo nový pohled na témata, nad kterými jsme dříve ani nepřemýšleli. Vnímáme to jako velmi cennou zkušenost, která nám rozšířila pohled na svět.
Johana Činčerová (17 let),
Filip Radek (15 let),
Magdaléna Novotná (17 let)