Člověk zasahuje do přírody téměř odjakživa a uzpůsobuje ji vlastním potřebám pro přežití. K tomu, abychom si mohli hovět v luxusu, rozšiřujeme pole a města. Tím „krademe“ přírodě možnosti, jak dál prospívat a vyvíjet se. Lidskou činností dosahujeme v přírodě dost často opačných výsledků.
Místo, kde není jasně patrná činnost člověka. Je to přirozené prostředí bez výrazného znečištění. Neznamená to, že ekosystém nemůže být člověkem založen, již se však dostal do fáze, kdy si žije vlastním životem. Na takovém místě by měla být vidět druhová i věková pestrost. Musí zde být přítomné zrození i smrt, jakožto přirozená a nezbytná součást života. Měla by být také patrná rovnováha, žádný druh by neměl výrazně převažovat na úkor ostatních. Divočina není jen o biologických skutečnostech, ale důležitou roli v jejím posuzování pro nás hrají i pocity. V divočině by se člověk měl cítit dobře, bezpečně a v klidu, měla by nám dávat možnost „vypnout“ a odpoutat se od každodenního života. Takové místo by však mělo vzbuzovat i respekt, prostě by zde měl být cítit duch přírody. - definice z 21. června 2023
Další zajímavé nalezené organismy byly například pestrobarevná mandelinka nádherná (Dobříňský smíšený les), ploštice ušatka kůrová (Travčický les, obr. 2), která skoro splývá s kůrou, nebo žluto-černý tesařík skvrnitý.
V botanické části jsme ke správnému určení rostlin používali mobilní aplikace Seek a PlantNet. Z pohledu botaniky nás překvapila PP Kleneč, kde zaujal nejen místní endemit hvozdík písečný český (obr. 3), ale i vysoký počet nalezených druhů (40), i když se jedná o poměrně suchou, písčitou oblast. Za oblast s nejnižší biodiverzitou považujeme les v okolí Chodoun, kde počet zaznamenaných rostlin nepřekročil ani první desítku. Celkem jsme na lokalitách zaznamenali 131 druhů rostlin.
Jako největší úspěchy z hlediska ornitologie považujeme zaznamenání hnízdiště vlh pestrých (PP Dlouhá stráň, obr. 4) nebo pozorování orla mořského (les u Chodoun, obr. 5). Mezi dalšími druhy, které jsme pozorovali a které jsou významné pro oblast, kde probíhal náš výzkum, se řadí například moták lužní (louka u Řípu) či linduška lesní (PP Dlouhá stráň).
Do aplikace se také zaznamenávala mikrostanoviště. To jsou části stromu (dutiny, rýhy, uschlé větve, vyschlá koruna atd.), které poskytují útočiště pro živočichy. Stromy s mikrostanovišti jsou důležité k výraznému zvýšení biodiverzity prostředí. Celkově jsme na všech lokalitách zaznamenali 30 biotopových stromů.
Na různých lokalitách jsme trávili odlišné množství času a procházeli i různě velké plochy. Je tedy možné, že jsme např. lokalitě přiřadili nízkou biodiverzitu, i když tam bylo nalezeno stejně nebo více druhů ve srovnání s lokalitou s vysokou biodiverzitou, a to právě z důvodu, že jsme prošli výrazně větší plochu a strávili tam více času. Naše výsledky se proto musí brát s rezervou, naše měření biodiverzity je jen orientační a také velmi pravděpodobně zkreslené našimi pocity. K tomu, abychom mohli biodiverzitu porovnat spravedlivě, bychom si museli vytyčit stejně velká území a zkoumat na nich vždy stejně dlouho.
Největší divočinou je podle nás PP Dobříňský háj, kde bylo jasně vidět, že si les žije „vlastním životem“. Byl plný biotopových stromů, starých několik stovek let, měl bylinné patro, které jasně dominovalo se svým množstvím druhů (21 druhů za půl hodiny), i počet pozorovaných druhů hmyzu nebyl tak nízký (15, také za půl hodiny). Přišli jsme si jako v jiném světě, kde se čas zastavil a všechny naše problémy se rozplynuly (obr. 8).
Také jsme si vyzkoušeli, jak život v divočině vypadá a probíhá. Celý týden jsme spali v našem malém kolektivu pod širým nebem, vařili si na ohni a pozorovali dění kolem. Nejlépe se nám žilo na louce pod Řípem, kde jsme bivakovali pod plachtou nebo v hamakách na louce mezi remízky. Louka byla poseta lesními jahodami, které jsme tak mohli zahrnout do přípravy našich jídel (obr. 9). Dokonce se nám podařilo sledovat datla černého z neuvěřitelné blízkosti: jeden den brzy ráno přistál na mrtvém stromě nad našimi hlavami a předvedl, jak se dobývá pod kůru stromu, aby sehnal potravu.
Po skončení Expedice jsme byli každý schopen popsat, co pro nás divočina znamená a jak je pro nás důležité ji mít ve svém okolí. Došli jsme k závěru, že místa divoké přírody jsou neodmyslitelnou součástí našich životů a bez nich si naše okolí nedokážeme představit.
Alžběta Šebánková (17 let),
Matilda Vyhnálková (15 let),
Marek Švejda (16 let)
[1] - KŮRKA, Antonín. Pavouci České republiky. Atlas (Academia). Praha: Academia, 2015. ISBN 9788020023841.
[2] - KOLIBÁČ, Jiří; HUDEC, Karel; LAŠTŮVKA, Zdeněk a PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: průvodce faunou. Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Academia, 2019. ISBN 9788020029935.
Cíle
Na Expedici jsme si proto dali za cíl objevit místa divoké přírody v těžce vytížené zemědělské krajině. Během terénní časti jsme měli v plánu prozkoumat předem vytipované oblasti, kde bychom se mohli setkat s vyšší biodiverzitou, a divokou přírodu tam hledat.
Za vhodná místa pro výzkum jsme považovali plochy s relativně rozsáhlým lesním porostem v okolí Roudnice nad Labem. Výzkum jsme prováděli na lokalitách s vyšší mírou ochrany i na lokalitách, které nijak zvláště chráněné nejsou. Celkově jsme takových lokalit navštívili 15 (Krabčická obora, PP Hora Říp - 3 lokality, NPP Kleneč, Údolí Mšeného potoka, PP Vrbka, PP Na dlouhé stráni, PR Pístecký les, PP Písčiny u Oleška, Travčický les, Borová rekultivace Travčický les, Chodouny, Dobříňský háj, Dobříňský bor). Pro hodnocení biodiverzity jsme se zaměřili na pozorování bezobratlých, rostlin a ptáků se zaměřením na dravce. Součástí výzkumu bylo i zapojení do programu České zemědělské univerzity, který se týká mapování biotopových stromů.
K tomu, abychom mohli divočinu najít, bylo nejprve třeba si ujasnit, co pro nás divočina znamená. Ze skupinového brainstormingu nakonec vznikla tato definice:
Výběr lokalit pro výzkum
Za vhodná místa pro výzkum jsme považovali plochy s relativně rozsáhlým lesním porostem v okolí Roudnice nad Labem. Výzkum jsme prováděli na lokalitách s vyšší mírou ochrany i na lokalitách, které nijak zvláště chráněné nejsou. Celkově jsme takových lokalit navštívili 15 (Krabčická obora, PP Hora Říp - 3 lokality, NPP Kleneč, Údolí Mšeného potoka, PP Vrbka, PP Na dlouhé stráni, PR Pístecký les, PP Písčiny u Oleška, Travčický les, Borová rekultivace Travčický les, Chodouny, Dobříňský háj, Dobříňský bor). Pro hodnocení biodiverzity jsme se zaměřili na pozorování bezobratlých, rostlin a ptáků se zaměřením na dravce. Součástí výzkumu bylo i zapojení do programu České zemědělské univerzity, který se týká mapování biotopových stromů.
Co pro nás znamená divočina?
K tomu, abychom mohli divočinu najít, bylo nejprve třeba si ujasnit, co pro nás divočina znamená. Ze skupinového brainstormingu nakonec vznikla tato definice:
Tematické podskupiny
Bezobratlí
Jedna z výzkumných skupin se zabývala chytáním a určováním bezobratlých na lokalitách. K záchytu byla používána převážně smýkačka. Organismy byly určovány pomocí určovací aplikace Seek iNaturalist a podle určovacích atlasů.1,2Z pohledu bezobratlých byla vyhodnocena jako nejzajímavější lokalita PP Kleneč, známá především kvůli výskytu místního endemitu, hvozdíku písečného, kvůli němuž je poměrně drastickými zásahy udržována proti zarůstání. I proto bylo překvapující, že zde bylo nalezeno velké množství ploštic a dalšího zajímavého hmyzu a také hodně pavouků, mezi kterými byl i vzácný běžník květomilný, navíc ve vzácném, fialovo-bílém zbarvení (obr. 1). Naopak lokalita s extrémně nízkou diverzitou bezobratlých živočichů byl NPP Říp, kde bylo zaznamenáno pouhých 5 druhů. Byli zde nalezeni pouze mravenci, lovčíci hajní, cvrčci lesní, ale také vzácný roháč obecný.
Další zajímavé nalezené organismy byly například pestrobarevná mandelinka nádherná (Dobříňský smíšený les), ploštice ušatka kůrová (Travčický les, obr. 2), která skoro splývá s kůrou, nebo žluto-černý tesařík skvrnitý.
Botanika
Ornitologie
Z hlediska ornitologického nás překvapilo, kolik druhů ptáků jsme byli schopni pozorovat. Myslíme si, že malá chráněná místa s výskytem vzácnějších druhů je velmi důležité zachovat. Pro výskyt mnoha druhů ptáků jsou důležité remízky mezi poli nebo menší lesy, bez kterých by tyto druhy v oblasti vůbec nemohly žít.
Jako největší úspěchy z hlediska ornitologie považujeme zaznamenání hnízdiště vlh pestrých (PP Dlouhá stráň, obr. 4) nebo pozorování orla mořského (les u Chodoun, obr. 5). Mezi dalšími druhy, které jsme pozorovali a které jsou významné pro oblast, kde probíhal náš výzkum, se řadí například moták lužní (louka u Řípu) či linduška lesní (PP Dlouhá stráň).
Lesodiverzita
Jak již bylo zmíněno, součástí výzkumu bylo také zaznamenávání biotopových stromů (obr. 6) do aplikace České zemědělské univerzity Lesodiverzita (Biotopový strom a mikrostanoviště | Lesodiverzita.cz). Tato aplikace je určena na zaznamenávání stromů s potenciálem pro zvyšování biodiverzity v lokalitě a pro vytvoření online databáze biotopových stromů. Při zaznamenávání do aplikace jsme zadávali přibližnou výšku stromu a obvod kmene ve výšce 1,5 metru nad zemí. K zjišťování obvodu jsme využívali funkci měření, kterou poskytuje Iphone s využitím technologie rozšířené reality. Výšku jsme také měřili s pomocí této aplikace, nebo jsme ji odhadovali (obr. 7).
Do aplikace se také zaznamenávala mikrostanoviště. To jsou části stromu (dutiny, rýhy, uschlé větve, vyschlá koruna atd.), které poskytují útočiště pro živočichy. Stromy s mikrostanovišti jsou důležité k výraznému zvýšení biodiverzity prostředí. Celkově jsme na všech lokalitách zaznamenali 30 biotopových stromů.
Výstupy
Během terénní části Expedice se nám podařilo navštívit 15 lokalit a vyhodnotit jejich biodiverzitu podle „semaforové škály“ (zelená - vysoká biodiverzita, oranžová - střední biodiverzita a červená - nízká biodiverzita). Výsledky jsme zanesli do námi vytvořené interaktivní mapy (QR kód odkazu najdete na konci článku). Součástí výstupů je i seznam nejzajímavějších rostlin a zvířat, které jsme objevili každý jednotlivý den - tím jsme chtěli přiblížit kouzlo přírody ostatním (viz. tabulka na konci článku).Na různých lokalitách jsme trávili odlišné množství času a procházeli i různě velké plochy. Je tedy možné, že jsme např. lokalitě přiřadili nízkou biodiverzitu, i když tam bylo nalezeno stejně nebo více druhů ve srovnání s lokalitou s vysokou biodiverzitou, a to právě z důvodu, že jsme prošli výrazně větší plochu a strávili tam více času. Naše výsledky se proto musí brát s rezervou, naše měření biodiverzity je jen orientační a také velmi pravděpodobně zkreslené našimi pocity. K tomu, abychom mohli biodiverzitu porovnat spravedlivě, bychom si museli vytyčit stejně velká území a zkoumat na nich vždy stejně dlouho.
Největší divočinou je podle nás PP Dobříňský háj, kde bylo jasně vidět, že si les žije „vlastním životem“. Byl plný biotopových stromů, starých několik stovek let, měl bylinné patro, které jasně dominovalo se svým množstvím druhů (21 druhů za půl hodiny), i počet pozorovaných druhů hmyzu nebyl tak nízký (15, také za půl hodiny). Přišli jsme si jako v jiném světě, kde se čas zastavil a všechny naše problémy se rozplynuly (obr. 8).
Také jsme si vyzkoušeli, jak život v divočině vypadá a probíhá. Celý týden jsme spali v našem malém kolektivu pod širým nebem, vařili si na ohni a pozorovali dění kolem. Nejlépe se nám žilo na louce pod Řípem, kde jsme bivakovali pod plachtou nebo v hamakách na louce mezi remízky. Louka byla poseta lesními jahodami, které jsme tak mohli zahrnout do přípravy našich jídel (obr. 9). Dokonce se nám podařilo sledovat datla černého z neuvěřitelné blízkosti: jeden den brzy ráno přistál na mrtvém stromě nad našimi hlavami a předvedl, jak se dobývá pod kůru stromu, aby sehnal potravu.
Po skončení Expedice jsme byli každý schopen popsat, co pro nás divočina znamená a jak je pro nás důležité ji mít ve svém okolí. Došli jsme k závěru, že místa divoké přírody jsou neodmyslitelnou součástí našich životů a bez nich si naše okolí nedokážeme představit.
Alžběta Šebánková (17 let),
Matilda Vyhnálková (15 let),
Marek Švejda (16 let)
[1] - KŮRKA, Antonín. Pavouci České republiky. Atlas (Academia). Praha: Academia, 2015. ISBN 9788020023841.
[2] - KOLIBÁČ, Jiří; HUDEC, Karel; LAŠTŮVKA, Zdeněk a PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: průvodce faunou. Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Academia, 2019. ISBN 9788020029935.