Příležitost pro zpracování dílčí části života historické osobnosti Antonína Dvořáka se naskytla díky lokaci letošní Expedice. Dvořák totiž strávil většinu svého dětství v Nelahozevsi a Zlonicích, obcích ležících nedaleko Roudnice nad Labem. Na těchto místech zůstává po Dvořákovi mnoho stop a historických pramenů, zasazených přímo v autentickém prostředí historických vsí. Ve srovnání s pozdější tvůrčí částí Dvořákova života (obecně známé mezinárodní úspěchy jeho děl, pobyt v USA apod.) nebylo jeho dětství dosud příliš popularizováno, skýtá tedy zajímavý potenciál pro vypracování studentského projektu. Expediční projekty vypracovávají studenti právě ve věku Antonína Dvořáka žijícího v Nelahozevsi a Zlonicích. Mají tak díky absenci věkových bariér výhodu při sdílení těchto informací svým vrstevníkům. Druhým rozměrem je sám fakt, že Dvořákovo rané dětství není tak detailně popsáno a zdokumentováno jako jeho pozdější činnost, a nabízí tak prostor pro kreativní ztvárnění a vyfabulované vyplnění „prázdných míst“ prostřednictvím studentského filmu.
.jpg)
Záměrem našeho projektu tedy byla popularizace dětství Antonína Dvořáka pomocí vhodné a poutavé formy. Studenti se pro tyto účely rozhodli natočit krátký film využívající dostupné údaje o této fázi Dvořákova života i vlastní fantazii. Film se odehrává v autentických prostorách, kde Antonín Dvořák kdysi žil. Zároveň si studenti vytyčili cíl vytvořit vlastní úpravu a následnou hudební produkci nejstarší dochované Dvořákovy skladby s názvem Polka Pomněnka.
Vedl jsem trochu divokou jalovičku, provaz jsem si ovinul okolo ruky, abych ji udržel. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl! Jdeme k nelahozeveskému ovčínu, jalovice se něčeho lekla a šmejkla se mnou důkladně o zem. Několik sáhů mne táhla po zemi. A tu jsem si umínil, že řezníkem nebudu.
Snažili jsme se jako vhodné scenérie pro pořízení záběrů zvolit pokud možno autentické prostory, zároveň tedy najít i místa s minimálním očividným dopadem civilizace 21. století. Mezi využité lokace pro natáčení patřil zejména kostel v Nelahozevsi (pravděpodobné místo Dvořákovy hudební premiéry), rodný dům a zámecký park, ve Zlonicích pak varhaníkovna a kostel.
Samotné natáčení vyžadovalo ve většině scén současné pořízení zvukové i obrazové stopy, ovšem pro některé němé záběry byly později v improvizovaném studiu natočeny voice overy. Film byl zpracováván současně na dvou počítačích, jeho kompletní střih zabral studentům čas v řádech vyšších desítek hodin.
.jpg)
Záměrem našeho projektu tedy byla popularizace dětství Antonína Dvořáka pomocí vhodné a poutavé formy. Studenti se pro tyto účely rozhodli natočit krátký film využívající dostupné údaje o této fázi Dvořákova života i vlastní fantazii. Film se odehrává v autentických prostorách, kde Antonín Dvořák kdysi žil. Zároveň si studenti vytyčili cíl vytvořit vlastní úpravu a následnou hudební produkci nejstarší dochované Dvořákovy skladby s názvem Polka Pomněnka.
Scénář k filmu
Pro účely sepsání scénáře studenti nastudovali dostupné životopisné knihy.1 Cílem zde bylo především nalézt drobné zajímavosti či historky, na jejichž základě by šly později natočit poutavé scény, jako např. dochovaná zpráva o tom, jak šestnáctiletý Anton vedl s otcem domů do Nelahozevsi jalovičku z trhu. Ta se po cestě splašila a útlého mladíčka táhla na provaze za sebou.Vedl jsem trochu divokou jalovičku, provaz jsem si ovinul okolo ruky, abych ji udržel. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl! Jdeme k nelahozeveskému ovčínu, jalovice se něčeho lekla a šmejkla se mnou důkladně o zem. Několik sáhů mne táhla po zemi. A tu jsem si umínil, že řezníkem nebudu.
Snažili jsme se jako vhodné scenérie pro pořízení záběrů zvolit pokud možno autentické prostory, zároveň tedy najít i místa s minimálním očividným dopadem civilizace 21. století. Mezi využité lokace pro natáčení patřil zejména kostel v Nelahozevsi (pravděpodobné místo Dvořákovy hudební premiéry), rodný dům a zámecký park, ve Zlonicích pak varhaníkovna a kostel.
Samotné natáčení vyžadovalo ve většině scén současné pořízení zvukové i obrazové stopy, ovšem pro některé němé záběry byly později v improvizovaném studiu natočeny voice overy. Film byl zpracováván současně na dvou počítačích, jeho kompletní střih zabral studentům čas v řádech vyšších desítek hodin.
Rozhovory
Kromě literární rešerše byly součástí výzkumné stránky projektu i rozhovory s odborníky na Dvořákův život v Nelahozevsi i ve Zlonicích. V Nelahozevsi se studenti setkali s Eleonore Kinsky, kurátorkou připravované expozice o Dvořákově nelahozevském období. Ve společném rozhovoru zazněla mimo jiné slova, která expediční skupině umožnila autentičtěji vystavět scény, ve kterých se mluví o Dvořákově talentu:Dvořák byl pravděpodobně hodně šikovný žák. Nemáme žádné dochované dokumenty o školství, jediné, co víme, je, že dostal od prince Lobkowicze náboženskou knížku po ukončení triviálního vzdělání. Zjistila jsem, že tohle bývalo zvykem na vesnicích, kde místní pán dával jen těm nejšikovnějším žákům nějaký cenný dárek.
Podobně posloužily i zasvěcené komentáře Alexandra Černého, zlonického znalce lokální historie, o okolnostech Dvořákova života po jeho přesunu z Nelahozevsi do Zlonic. Ve společném rozhovoru s ním studenti hovořili mimo jiné o spornosti pravosti Dvořákova údajného řeznického výučního listu.
Já myslím, že se vyučil. Já jsem ten výuční list neviděl, ale v publikaci ke sto letům narození pana Dvořáka v roce 41, v té publikaci tedy je. Měl se učit tady ve velké hospodě.
Díky dobře navázaným kontaktům s vedením zámku Nelahozeves mohli studenti na nádvoří zámku uspořádat malý koncert, během kterého zazněly běžné skladby jejich repertoárů a na závěr pak hlavní číslo programu: Polka Pomněnka. Pro rukopisnou kopii zápisu této skladby vyrazili studenti v rámci přípravných fází projektu do Českého muzea hudby v Praze. Následně postupným výtahem z klavírního originálu vznikla aranž pro tři akordeony, baskytaru, foukací harmoniku, xylofon a zvonkohru. Polka Pomněnka později zazněla i ve Zlonicích, a to při zahájení zasedání obecního zastupitelstva.
Závěrem uveďme, že studenti zdárně zpracovali oba hlavní výstupy tohoto projektu. Hotový film bude po dokončení ke zhlédnutí na youtube Přírodní školy, stejně jako i videozáznam dosud posledního provedení Polky Pomněnky, kterou studenti zahráli během obhajob expedičních prací Přírodní školy ve Velké geologické posluchárně Univerzity Karlovy v Praze v červnu 2023.
Štěpán Jícha (18 let)
[1] - Jako nejnosnější se ukázaly tyto publikace: Dvořákova Nelahozeves. Mělník: Okresní kulturní středisko 1991; Mládí Antonína Dvořáka. Praha: Orbis 1943; Antonín Dvořák. Praha: Vyšehrad 2013.
[2] - HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. Praha: Via Facti, 2004. ISBN 80-239-3027-3.
Podobně posloužily i zasvěcené komentáře Alexandra Černého, zlonického znalce lokální historie, o okolnostech Dvořákova života po jeho přesunu z Nelahozevsi do Zlonic. Ve společném rozhovoru s ním studenti hovořili mimo jiné o spornosti pravosti Dvořákova údajného řeznického výučního listu.
Já myslím, že se vyučil. Já jsem ten výuční list neviděl, ale v publikaci ke sto letům narození pana Dvořáka v roce 41, v té publikaci tedy je. Měl se učit tady ve velké hospodě.
Je zajímavé tento názor konfrontovat s pohledem Eleonore Kinsky, která, ve shodě s většinou současných publikací, tvrdí, že se jedná o falsifikát. Tento drobný detail expediční skupině umožnil uvědomit si, že i u tak věhlasné a mnohokrát dokumentované osobnosti zůstává stále prostor pro další výzkum a také pro možnou uměleckou interpretaci nejasných míst. V našem konkrétním případě bylo na základě neshody mezi oslovenými odborníky rozhodnuto, že otázka, zdali Antonín Dvořák byl či nebyl vyučeným řezníkem, zůstane ve filmu mimo diskusi.
Polka Pomněnka
Štěpán Jícha (18 let)
[1] - Jako nejnosnější se ukázaly tyto publikace: Dvořákova Nelahozeves. Mělník: Okresní kulturní středisko 1991; Mládí Antonína Dvořáka. Praha: Orbis 1943; Antonín Dvořák. Praha: Vyšehrad 2013.
[2] - HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. Praha: Via Facti, 2004. ISBN 80-239-3027-3.