Při našem putování za poznáním Křivoklátska s cílem nalézt co nejvíce ohrožených druhů jsme se zabývali pozorováním nejrůznějších skupin živočichů, mimo jiné i sledováním ptáků. K tomu jsme používali dalekohledy a také jsme druhy určovali podle jejich hlasů.
A které druhy ptáků jsme viděli a slyšeli? Za největší „úlovek“ považujeme určitě pozorování lejska malého, kterého jsme viděli prolétávat a poposedávat v okolí Skryjských jezírek. Spolu s ním jsme na této lokalitě viděli přes potok přelétat ledňáčka říčního, jehož modrý odlesk je naprosto nezaměnitelný. Při ranním pozorování jsme narazili také na lejska bělokrkého, odpoledne jsme u Berounky slyšeli i viděli holuba doupňáka, který je jediným chráněným druhem holuba u nás, a také ohroženého strakapouda prostředního. U vypuštěného rybníka Jablečno jsme narazili na kulíka říčního, který u nás sice není chráněný, ale v této lokalitě ještě nebyl viděn.
Při našem putování jsme často pozorovali také obojživelníky. Obojživelníci jsou obecně skvělými bioindikátory. K životu totiž potřebují kvalitní vodní i suchozemský ekosystém. Patří mezi ně i čolek horský. Podstatnou část života tráví v čistých tůňkách, kde se rozmnožuje, a někteří jedinci zde zůstávají i nadále. Dorůstá až 11 centimetrů a má výrazné oranžové bříško. Čolci se živí larvami hmyzu, korýši a na jaře třeba vajíčky žab. My jsme našli mnoho larev a jednu dospělou samičku v PR Lípa a jejím okolí.
Naším největším obojživelníkem je mlok skvrnitý. Dospělec měří kolem 25 cm. Svým výrazným žlutočerným zbarvením upozorňuje okolí na svou jedovatost. Nejradši má svažité listnaté lesy. Takové najdeme u Berounky na mnoha místech. K rozmnožování potřebuje čisté tůňky, potůčky a studánky, do kterých samice kladou svoje larvy. Právě ve studánce nedaleko PR Lípa jsme mnoho larev mloka nalezli.
Nálezem, ze kterého jsme měli největší radost, byl ovšem nález kriticky ohroženého druhu pavouka. Na stepní lokalitě v PR Baba na kopci Baba (404 m. n. m.) nedaleko Roztok u Křivoklátu byl nalezen po 12 letech stepník černonohý. Tento pavouk byl zaznamenán pouze na sedmi lokalitách v celé ČR. Samice, jež byla nalezena v stepním trávníku v mírném svahu poblíž vrcholu, byla pozorována v noře. Tento druh se vyskytuje nejseverněji ze všech stepníků, až v Dánsku, Anglii, Francii a Rakouských Alpách. V České republice je kriticky ohrožen. Samci přežívají přes zimu schovaní v norách a vylézají v dubnu-červnu se rozmnožit se samicí. Samice žijí v norách celoročně. Možnost rozeznání od stepníka rudého u samců spočívá v době nalezení na pochodu, kdy rudý se vydává na podzim, zatímco černonohý na konci jara. Dalším poznávacím znakem je počet párů černých teček na zadečku, kdy rudý má 2 páry a černonohý mívá 3. Černonohý má nohy černé, kolem kloubů má tlusté bílé pruhy a na zadních 2 párech má na femurech červené chlupy na rozdíl od rudého, jenž má kolem kloubů tenké bílé pruhy a zadní 2 páry nohou jsou pokryté až po pately.
S výčtem ohrožených i unikátních druhů v naší zkoumané oblasti, která rozhodně nebyla nikterak veliká, bychom mohli ještě pokračovat. Lze předpokládat, že biodiverzita na tomto území je neobvykle velká a je jen na nás, jak s tímto obrovským fungujícím společenstvím naložíme.
A které druhy ptáků jsme viděli a slyšeli? Za největší „úlovek“ považujeme určitě pozorování lejska malého, kterého jsme viděli prolétávat a poposedávat v okolí Skryjských jezírek. Spolu s ním jsme na této lokalitě viděli přes potok přelétat ledňáčka říčního, jehož modrý odlesk je naprosto nezaměnitelný. Při ranním pozorování jsme narazili také na lejska bělokrkého, odpoledne jsme u Berounky slyšeli i viděli holuba doupňáka, který je jediným chráněným druhem holuba u nás, a také ohroženého strakapouda prostředního. U vypuštěného rybníka Jablečno jsme narazili na kulíka říčního, který u nás sice není chráněný, ale v této lokalitě ještě nebyl viděn.
Při našem putování jsme často pozorovali také obojživelníky. Obojživelníci jsou obecně skvělými bioindikátory. K životu totiž potřebují kvalitní vodní i suchozemský ekosystém. Patří mezi ně i čolek horský. Podstatnou část života tráví v čistých tůňkách, kde se rozmnožuje, a někteří jedinci zde zůstávají i nadále. Dorůstá až 11 centimetrů a má výrazné oranžové bříško. Čolci se živí larvami hmyzu, korýši a na jaře třeba vajíčky žab. My jsme našli mnoho larev a jednu dospělou samičku v PR Lípa a jejím okolí.
Naším největším obojživelníkem je mlok skvrnitý. Dospělec měří kolem 25 cm. Svým výrazným žlutočerným zbarvením upozorňuje okolí na svou jedovatost. Nejradši má svažité listnaté lesy. Takové najdeme u Berounky na mnoha místech. K rozmnožování potřebuje čisté tůňky, potůčky a studánky, do kterých samice kladou svoje larvy. Právě ve studánce nedaleko PR Lípa jsme mnoho larev mloka nalezli.
