"Zvany": kampanologický a organologický průzkum v oblasti Českobrodska

 

Jakkoli by se měl odborný článek zdržovat citů, vědecky striktně vynechat emoce by v tomto případě mohlo vést k podobným ztrátám, jako když se ze zvonu vyndá srdce. Protože slyšet, jak se varhanní stroj zmocňuje prostoru, s jakou energií tuna zvonoviny prosviští vzduchem a rozezní celou zvonici - to jsou okamžiky, které jsou na emocích postavené. Právě síla těchto chvil je něco, co nás k naší práci vedlo. Ale součástí našeho projektu byl i systematický přístup k věci a oběma nástrojům, kterým jsme se věnovali - tedy zvonům a varhanám - jsme se snažili porozumět co nejkomplexněji: pochopit procesy, které zaručují jejich fungování a poznat jejich historii i současný stav.



Příprava

Oblast, ve které jsme se pohybovali, je poměrně hustě osídlená. To znamená velké množství vesnic a zárove i kostelů. Z nich jsme si vybrali ty, které nám nejvíc vyhovovaly svou lokací a hlavně tím, co skrývaly uvnitř. Kostely v Tismicích, Českém Brodě, Lstiboři, Štolmíři, Viticích a Kouřimi se staly našimi cíli.

Přípravný týden jsme naplnili studiem tématu. Navzájem jsme si prezentovali historii varhan a jejich fungování, stavbu zvonu, základy fotografie a principy nahrávání zvuku. Nanečisto jsme si vyzkoušeli plánované techniky dokumentace, frotáž a sádrové odlitky. A také hru na varhany. Navštívili jsme kostel Panny Marie Vítězné (pražské Jezulátko) a staroboleslavské kostely Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, kde právě probíhala dlouhodobá instalace nových barokních varhan, takže jsme jim mohli nahlédnout do útrob.

Kontaktovali jsme Štěpána Svobodu (organologa) a Petra Váchu (kampanologa) z pražské arcidiecéze a navázali s nimi spolupráci, stejně jako se správci a varhaníky kostelů, které jsme plánovali navštívit. Pan farář Martin Sklenář z Českého Brodu nám zapůjčil farní kroniky z devatenáctého a dvacátého století, abychom mohli nahlédnout do historie zvonů během válečných rekvizic, kvůli kterým spousta zvonů ze zvonic zmizela.

Varhany

Štěpán Svoboda, arcidiecézní organolog, využil naší nabídky spolupráce a požádal nás, abychom varhany nafotili a pomohli tak s dokumentací aktuálního stavu nástrojů - doplní tak své archivy a aktualizuje zastaralé informace.

Naše dokumentace varhan se ale vydala i uměleckou cestou. Protože hodnota varhan leží v bohatosti jejich zvuku, rozhodli jsme se je zachytit skrze hudbu. Vybrali jsme si známou a technicky dostupnou barokní skladbu Canon in D Johanna Pachelbela. V terénu se naši klavírní hráči vystřídali v nahrávání varhanního partu, takže každý v něm má takříkajíc prsty. Po návratu do Prahy jsme ho doplnili o nahrávky dalších nástrojů, kterými vládnou ostatní členové skupinky - zobocová flétna, příčná flétna a housle.

Původně jsme plánovali nahrát ještě jednu skladbu, ale myšlenky na ni nám z hlavy vytlačil mnohem zajímavější nápad, který nám takříkajíc spadl do klína. Už předem jsme věděli, že tismický kostel má rozebrané varhany, protože se čeká na stavbu nových. Co nás ale dopředu nenapadlo, bylo, že píšťaly, které ležely v bednách všude po zvonici, se dají rozeznít naším dechem. Varhany, které si už padesát let nezahrály - a už si nikdy nezahrají - se tak v našich rukou rozezněly ještě jednou při nácviku mariánské písně napsané přímo pro tismický chrám, kterou jsme posléze zahráli panu kostelníkovi.

Kromě toho jsme se v návalu náhlé inspirace rozhodli 62 píšťal přivést zpátky k životu - alespoň virtuálnímu. Nahráli jsme jednotlivě každou z nich a pomocí počítače a samplovacího softwaru jsme vytvořili virtuální varhany, na které je možné si na počítači zahrát. Po padesáti letech se tak původní tismické varhany mohou znovu rozeznít, třeba i ve vašem pokoji.

Na naší cestě jsme zavítali i do kostela ve Štolmíři, který skrývá jedny z nejcennějších varhan v České Republice. Bohužel jsou ve stavu, který hru na ně neumožňuje. Podobně jako celý kostel chátrají, ačkoli místní se snaží vzácnou památku zachránit.

Pokud chcete podpořit opravy ve Štolmíři, můžete přispět na účet farnosti 4040404040/2700, s variabilním symbolem 90901. Více informací je možné dočíst se zde: http://www.farnostcbrod.cz/?page_id=1216



Zvony

Ačkoli válečné rekvizice napáchaly na českých zvonicích velkou škodu, i přes to se skoro všude alespoň jeden zvon zachoval. V zaprášené zvonici tak třeba ten nejstarší čekal šest set let na naši návštěvu.

Práce se zvonem se odehrávala v několika fázích. Nejprve jsme ho důkladně nafotili a zkontrolovali, jestli je v pořádku jeho závěs: jestli drží na svém místě a jestli se srdce kýve jen v požadovaných směrech. Pak jsme nahráli jeho zvuk. Zabývali jsme se i povrchem zvonu. Ten se tradičně zdobí texty a reliéfy s náboženskou tématikou. Pomocí metody frotáže, kdy se přenese text pomocí grafitového prášku na pauzovací papír, jsme byli schopni některé z nápisů sejmout. Co se týče reliéfů, zvolili jsme techniku tvorby sádrových odlitků, která se k dokumentaci zvonů tradičně využívala. Vybrali jsme si vždy jeden reliéf u každého zvonu, očistili ho od prachu a pak jsme ho obtiskli do plastelíny, kterou jsme nakonec použili jako formu na sádru.

Ve farních kronikách jsme pátrali po osobních pohledech farářů a správců, kteří byli svědky výše zmíněné rekvizice, a jejich slova, často plná lítosti, jsme opsali a prezentovali jako historický pramen při veřejné prezentaci naší práce.

Jakkoli jsou zvony především uměleckými díly, i v kampanologii, vědě o zvonech, se uplatňuje systematický přístup, který jsme si také vyzkoušeli. Petr Vácha, kampanolog, který má na starost databázi zvonů v celé pražské arcidiecézi, nám zpřístupnil své tabulky, takže jsme si mohli měření zvonu vyzkoušet a posléze porovnat s jeho profesionálními výsledky. Drobně jsme do této profesionální databáze i přispěli, když jsme ve Lstiboři našli nedávno zavěšený zvon, který Petr Vácha ještě zaznamenaný neměl. Informovali jsme o něm a provedli základní měření, popis a fotodokumentaci.

 


A výsledky?

Na světlo jsme vynesli sedm sádrových odlitků, které věnujeme muzeu v Českém Brodě pro účely studijních programů, a jedenáct faksimilií (grafitový otisk na pauzovacím papíře), nahráli jsme naši verzi Pachelbelova kánonu a oživili jsme zvuk tismických píšťal. Také jsme symbolicky pomohli profesionálům v oboru organologie a kampanologie, když jsme doplnili jejich databáze. Navštívili jsme šest kostelů v pěti dnech, rozezněli čtvery varhany a osm zvonů. Připomněli jsme si bohatství, která kostelní stěny skrývají a intenzivně jsme prožili impozantní i jemnou krásu zvonů a varhan. Díky tomu všemu jsme pak lépe pochopili, proč se mezi zvony, varhanami a lidmi odedávna vytváří tak pevná pouta.