Vzbudili jsme se do prosluněného rána. Kolem nás šuměl les, vonělo jehličí a my věděli, že nás čeká poslední den, kdy budeme moci pozorovat živočichy kolem nás. Řekla bych, že doteď se nám celkem dařilo.
A čemu se to vlastně věnujeme? Hledání, objevování, určování a lákání různých druhů živočichů na Kokořínsku. Zkoumáme všechno od drobných savců, přes ptáky, plazy, raky a žáby až po pavouky, mravkolvy a jinou havěť. Všechna zvířata chytáme do pastí, které jsme si buď sami vyrobili, anebo půjčili od odborníků. A jaké byly naše cíle? Pozorovat co nejvíce druhů živočichů tak, abychom jim nijak neublížili.
Ještě před snídaní jdeme pasti
zkontrolovat. Tým, který šel myšky kontrolovat, se ale vrací s prázdnou – v
terénu už nechali jen jednu poslední past. Většina z nás ale tuší, že je to
marné. Druhý tým (ten, co šel vybrat pasti na střevlíky), se vrátil s nádherným
střevlíkem fialovým, větším, než kterého jsme kdy na Expedici viděli.
Těsně před odchodem z našeho nocoviště jde
ještě Julinka sebrat poslední živochytku. Najednou se vrací se křikem: „Je tam
myš!“. Všichni se okamžitě seběhneme, Jirka narychlo vytahuje přepravku, do
které s velkou námahou hraboše přesouváme. Je to velká událost. Kdo má foťák –
fotí, kdo umí kreslit, ten se snaží co nejlépe vystihnout roztomilost malého
zvířátka. Když jsme se malého hraboše polního dostatečně nabažili, pustili jsme
ho a vyrazili na cestu.
Cestou k obědu se ještě
zastavujeme u jeskyně Klemperka. Tu jsme navštívili již včera. Kluci tam našli
malého vrápence. Dnes je ale jeskyně prázdná. Jen po stěnách lezou pavouci. Ti
náramně zajímají našeho malého arachnologa Šimona. Prý se jmenují mety
temnostní a je pro ně charakteristický život v podzemí.
Po obědě se zastavujeme u
rybníku Kačírek a rozdělujeme do tří skupin. Ta první se věnuje hydrobiologii,
pomocí cedníku loví malé breberky, které poté určují a následně pouští zpět.
Druhá skupinka se snaží dalekohledem sledovat ptáky a to jak vodní, tak i ty,
které běžně potkáváme v lese. Skupinka třetí hledá pavouky a poté je určuje.
Cestou zpět do kempu jsme se
ještě zastavujeme v místě, kde žijí larvy mravkolvů. A že nevíte, co je
mravkolev? Mravkolev je hmyz z řádu síťokřídlých. Přestože jsme viděli i
dospělého mravkolva, zajímali jsme se především o jejich larvy, které jistě
mnoho z vás zná jako Ťutínka z knížek Ondřeje Sekory. Jeho larvy si v písku
udělají „ďůlek“ a v něm čekají na svou oběť. Když náhodou kolem leze nějaký nebohý
mravenec, nemá proti dravé larvě šanci.
To byl jeden náš den v kostce.
Podobné dny jsme prožili celkem čtyři. Denně jsme zažívali něco nového,
objevovali pro nás nový živočišný druh a nadšeně přistupovali ke každému
tvorečkovi, kterého jsme našli. Myslím, že všichni budeme na letošní Expedici
dlouho vzpomínat.