Jelikož jsme první skupina se zaměřením na fyziku, chtěli jsme se zabývat co největším počtem odvětví fyziky, abychom zjistili, co se osvědčí a mohli s tím pracovat v budoucnu.
Prvním nápadem bylo měřit, jak je na sobě závislá teplota, tlak a relativní vlhkost vzduchu v různé denní době, různých biotopech a výškách. Na toto měření nám pan učitel půjčil na Matematicko-fyzikální fakultě UK přístroj Labquest, který měří všechny tyto veličiny. Kromě tohoto přístroje nám byl zapůjčen ještě hlukoměr, CO2 detektor a ze Státního ústavu radiační ochrany jsme získali dva přístroje na měření dávkového příkonu gama záření. Už bez jakýkoliv přístrojů jsme se dále zabývali astronomií, astrologií a také jsme se pokoušeli změřit obvod země na základě rychlosti západu slunce nebo délce stínu v pravé poledne.
První den ráno jsme si určili několik míst, kde by stálo za to měřit, například na nejvyšším bodě v okolí (Na Panském), v rokli Apatyka, kde se údajně celé léto drží stálá teplota okolo 13⁰C a v zimě 4⁰C, v pískovcových skalách a dále v běžném prostředí, jako je les, zahrada, rybník, pole a louka.
Následující den jdeme do malé vesnice nedaleko základny – Dobřeně (zde se dokonce točila scéna nejnovějšího filmu Spider-man od Marvelu). Přes skoro celý den necháváme na jednom místě puštěný Labquest, abychom zjistili, jak se liší teplota a relativní vlhkost v různých denních dobách a abychom potvrdili, jakou mezi sebou uzavírají tyto veličiny závislost, pokud vůbec nějakou. Mezitím měříme po okolí a večer skončíme na louce, kde máme v plánu vypočítat obvod země na základě rychlosti západu slunce. Naše pozorování a výpočty byly přesné, s odchylkou jen okolo 8 %. Potom pozorujeme hvězdy, souhvězdí a 4 planety, které se překulily přes horizont. U toho se náš kapitán Max rozhodl, že nám něco poví o vesmíru, z čehož se nakonec stala velmi zajímavá přednáška i s diskuzí. Bylo to pro nás asi nejhezčí zakončení dne, jaké jsme mohli mít. Tedy bylo by, kdyby nás na našem nocležišti nečekalo hejno sršňů, které bylo velmi agresivní. Noc jsme nicméně všichni přežili a další dny se vypravili na měření do dalších koutů Kokořínského kraje.
Další dny jsme měřili např. koncentraci CO2 pod rouškou, rychlost vody v potoce nebo třeba výšku jedné chalupy, a to několika různými způsoby. Hlukoměrem jsme naměřili nejtišší místo v rokli Apatyka, kde hlasitost/intenzita zvuku klesla až na 30 dB. Naopak nejhlučnější zvuk, který jsme naměřili, byl v lese u dřevorubce, který motorovou pilou kácel stromy – 105 dB. Labquestem a dalšími měřidly jsme si potvrdili, že čím výš jsme, tím menší je atmosférický tlak a naopak. Je taky pravda, že čím vyšší je teplota, tím nižší je relativní vlhkost. S měřáky na radiaci jsme nikde žádná místa se zvýšenou radiací nenašli. Naopak jsme naměřili velmi malé hodnoty v blízkosti pískovců, což si vysvětlujeme tím, že v sobě mají malé množství minerálů. Kromě těchto měření jsme se všichni naučili mnoho souhvězdí a spíš pro pobavení jsme se převážně po večerech zajímali o astrologii a horoskopy.
Za jedny z největších úspěchů naší skupiny považujeme zjištění, že:
Zajisté se nám teď podařilo dokázat, že fyzikální skupinka má na Expedici Přírodní školy nezastupitelné místo. Myslíme si, že podobných měření a výzkumů se najde bezpočet. Ale nejdůležitější na tom všem je, že můžeme říct, že jsme si všichni zlepšili vztah k fyzice.
Michal Květák, Jaroslav Janda, Maximilian Eška, foto: Igor Pokorný
Prvním nápadem bylo měřit, jak je na sobě závislá teplota, tlak a relativní vlhkost vzduchu v různé denní době, různých biotopech a výškách. Na toto měření nám pan učitel půjčil na Matematicko-fyzikální fakultě UK přístroj Labquest, který měří všechny tyto veličiny. Kromě tohoto přístroje nám byl zapůjčen ještě hlukoměr, CO2 detektor a ze Státního ústavu radiační ochrany jsme získali dva přístroje na měření dávkového příkonu gama záření. Už bez jakýkoliv přístrojů jsme se dále zabývali astronomií, astrologií a také jsme se pokoušeli změřit obvod země na základě rychlosti západu slunce nebo délce stínu v pravé poledne.
První den ráno jsme si určili několik míst, kde by stálo za to měřit, například na nejvyšším bodě v okolí (Na Panském), v rokli Apatyka, kde se údajně celé léto drží stálá teplota okolo 13⁰C a v zimě 4⁰C, v pískovcových skalách a dále v běžném prostředí, jako je les, zahrada, rybník, pole a louka.
Následující den jdeme do malé vesnice nedaleko základny – Dobřeně (zde se dokonce točila scéna nejnovějšího filmu Spider-man od Marvelu). Přes skoro celý den necháváme na jednom místě puštěný Labquest, abychom zjistili, jak se liší teplota a relativní vlhkost v různých denních dobách a abychom potvrdili, jakou mezi sebou uzavírají tyto veličiny závislost, pokud vůbec nějakou. Mezitím měříme po okolí a večer skončíme na louce, kde máme v plánu vypočítat obvod země na základě rychlosti západu slunce. Naše pozorování a výpočty byly přesné, s odchylkou jen okolo 8 %. Potom pozorujeme hvězdy, souhvězdí a 4 planety, které se překulily přes horizont. U toho se náš kapitán Max rozhodl, že nám něco poví o vesmíru, z čehož se nakonec stala velmi zajímavá přednáška i s diskuzí. Bylo to pro nás asi nejhezčí zakončení dne, jaké jsme mohli mít. Tedy bylo by, kdyby nás na našem nocležišti nečekalo hejno sršňů, které bylo velmi agresivní. Noc jsme nicméně všichni přežili a další dny se vypravili na měření do dalších koutů Kokořínského kraje.
Další dny jsme měřili např. koncentraci CO2 pod rouškou, rychlost vody v potoce nebo třeba výšku jedné chalupy, a to několika různými způsoby. Hlukoměrem jsme naměřili nejtišší místo v rokli Apatyka, kde hlasitost/intenzita zvuku klesla až na 30 dB. Naopak nejhlučnější zvuk, který jsme naměřili, byl v lese u dřevorubce, který motorovou pilou kácel stromy – 105 dB. Labquestem a dalšími měřidly jsme si potvrdili, že čím výš jsme, tím menší je atmosférický tlak a naopak. Je taky pravda, že čím vyšší je teplota, tím nižší je relativní vlhkost. S měřáky na radiaci jsme nikde žádná místa se zvýšenou radiací nenašli. Naopak jsme naměřili velmi malé hodnoty v blízkosti pískovců, což si vysvětlujeme tím, že v sobě mají malé množství minerálů. Kromě těchto měření jsme se všichni naučili mnoho souhvězdí a spíš pro pobavení jsme se převážně po večerech zajímali o astrologii a horoskopy.
Za jedny z největších úspěchů naší skupiny považujeme zjištění, že:
- 70 kg vážící člověk dostane od gama záření po jednohodinovém pobytu v kokořínské přírodě přibližně tolik energie, kterou by mu předala při nárazu moucha letící přibližně 0.4 km/h.
- Když auto zpomalí do zatáčky, vydává hlasitost cca 60 dB. Poté, co začne zrychlovat, se hlasitost zvedne až na 85 dB.
- Pod utěsněnou rouškou je o cca 19 000 ppm (jednotka koncentrace CO2 ve vzduchu) větší koncentrace CO2, než je průměrně ve vzduchu.
Zajisté se nám teď podařilo dokázat, že fyzikální skupinka má na Expedici Přírodní školy nezastupitelné místo. Myslíme si, že podobných měření a výzkumů se najde bezpočet. Ale nejdůležitější na tom všem je, že můžeme říct, že jsme si všichni zlepšili vztah k fyzice.