Vítáme vás v naší expediční skupince s oficiálním názvem „Fenomén brigád a jeho proměna v čase“. Ten si ovšem nikdo nezapamatuje, takže si to zkrátíme na pouhé “BRIGÁDY“. Během Expedice jsme se snažili pochopit, jaký vztah měli lidé k socialistickým brigádám a akcím Z (akce za účelem zvelebení místa, kde bydlíte – stavba nových budov, osazování záhonků…), jak probíhaly, co obnášely, jak je lidé prožívali a co si o nich zpětně myslí. To jsme chtěli zjišťovat formou kvalitativního výzkumu – rozhovory s pamětníky, čtením kronik a novin, analýzou starých fotografií a návštěvami autentických míst.
V rámci přípravy jsme si chtěli brigády co nejvíce přiblížit. Zhlédli jsme film Starci na chmelu a epizodu dokumentárního pořadu České televize – Retro. Přečetli jsme si záznam skautského oddílu… Museli jsme si udělat co nejlepší obrázek, abychom se v rozhovorech dokázali správně ptát. Často to nebylo snadné, poněvadž dnes brigády fungují úplně jinak. Dnes jdete na internet, najdete si pobočku fastfoodu a berete 120 korun na hodinu. Je to vaše volba, jdete „sami na sebe“ a tím to hasne. Ale před 50 lety měla brigáda úplně jiný rozměr.
Nyní se přesuneme do terénu! Je osm hodin ráno a my akorát snídáme. Máme skvělý perník, který nám upekla paní Radka a zbytek švestkových knedlíků, které jsme včera uvařili během nekonečného rozhovoru s panem Holoubkem. Myslíme, že dneska budeme mít výkon tak na 175 % (jak se dříve tvrdilo o brigádnících). Na programu máme pár domluvených rozhovorů, ale počítáme s tím, že díky efektu sněhové koule nám jich ještě pár přibyde :). Hned po obědě se odebereme na úřad obce Skalsko, kde se hrabeme v kronice a starých pramenech. Překvapivě nás to docela baví.
Poté vyrážíme na rozhovor k manželům Filipovým a pak se posouváme o dům dál, kde máme předem domluvený rozhovor s bývalou učitelkou paní Svárovskou, která v tehdy psala místní kroniku. Nejdříve se trochu zdráhá a nechce s námi mluvit, myslí si, že ji za její aktivity v minulém režimu budeme soudit. Nakonec to je příjemné posezení s domácími preclíky. Během dne jsme se ještě zastavujeme u nejstaršího předsedy zemědělského družstva a občana obce, 95letého pána. Komunista jak ze žurnálu… Byli jsme z něho úplně vyřízení. Dali jsme si pauzičku na kroket a zbytek odpoledne trávíme na zahradě u paní Radky, děláme brainstorming a večer se hecneme a dáme si ještě jeden rozhovor s paní, které všichni říkají teta Straka.
Za těch pár dnů jsme stihli 10 rozhovorů. Ve všech zaznělo, že za socialismu byl komunitní život mnohem intenzivnější než dnes. Všichni se shodli na tom, že si v dnešní době každý pracuje na svém a na společné budování již nezbývá čas. To je ale normální, dnes je doba uspěchanější… Zajímavým zjištěním pro nás bylo, že lidé na brigády a akce Z chodili většinou dobrovolně s chutí přidat ruku k dílu. Mysleli jsme si, že to bylo pouze strojené, že dobrovolná společná práce byla jen politická propaganda. To bylo velkým překvapením. A ne jediným. Lidé dokázali politický tlak a povinnosti využít k tomu, aby měli život hezčí. Třeba oslavovali narozeniny nebo zvelebovali svoji vesnici.
S odvedenou prací jsme moc spokojení. Užili jsme si legraci, dozvěděli se a naučili mnoho nového a sami si jednu brigádu v obecním lese i vyzkoušeli.
V rámci přípravy jsme si chtěli brigády co nejvíce přiblížit. Zhlédli jsme film Starci na chmelu a epizodu dokumentárního pořadu České televize – Retro. Přečetli jsme si záznam skautského oddílu… Museli jsme si udělat co nejlepší obrázek, abychom se v rozhovorech dokázali správně ptát. Často to nebylo snadné, poněvadž dnes brigády fungují úplně jinak. Dnes jdete na internet, najdete si pobočku fastfoodu a berete 120 korun na hodinu. Je to vaše volba, jdete „sami na sebe“ a tím to hasne. Ale před 50 lety měla brigáda úplně jiný rozměr.
„Poslal byste v dnešní době mladý na brigády?“
„No to určitě bych poslal, zvlášť ty moje. To jsou takoví líní hajzlové (úsměv).“
Václav Vaněk, Skalsko
Nyní se přesuneme do terénu! Je osm hodin ráno a my akorát snídáme. Máme skvělý perník, který nám upekla paní Radka a zbytek švestkových knedlíků, které jsme včera uvařili během nekonečného rozhovoru s panem Holoubkem. Myslíme, že dneska budeme mít výkon tak na 175 % (jak se dříve tvrdilo o brigádnících). Na programu máme pár domluvených rozhovorů, ale počítáme s tím, že díky efektu sněhové koule nám jich ještě pár přibyde :). Hned po obědě se odebereme na úřad obce Skalsko, kde se hrabeme v kronice a starých pramenech. Překvapivě nás to docela baví.
Poté vyrážíme na rozhovor k manželům Filipovým a pak se posouváme o dům dál, kde máme předem domluvený rozhovor s bývalou učitelkou paní Svárovskou, která v tehdy psala místní kroniku. Nejdříve se trochu zdráhá a nechce s námi mluvit, myslí si, že ji za její aktivity v minulém režimu budeme soudit. Nakonec to je příjemné posezení s domácími preclíky. Během dne jsme se ještě zastavujeme u nejstaršího předsedy zemědělského družstva a občana obce, 95letého pána. Komunista jak ze žurnálu… Byli jsme z něho úplně vyřízení. Dali jsme si pauzičku na kroket a zbytek odpoledne trávíme na zahradě u paní Radky, děláme brainstorming a večer se hecneme a dáme si ještě jeden rozhovor s paní, které všichni říkají teta Straka.
Za těch pár dnů jsme stihli 10 rozhovorů. Ve všech zaznělo, že za socialismu byl komunitní život mnohem intenzivnější než dnes. Všichni se shodli na tom, že si v dnešní době každý pracuje na svém a na společné budování již nezbývá čas. To je ale normální, dnes je doba uspěchanější… Zajímavým zjištěním pro nás bylo, že lidé na brigády a akce Z chodili většinou dobrovolně s chutí přidat ruku k dílu. Mysleli jsme si, že to bylo pouze strojené, že dobrovolná společná práce byla jen politická propaganda. To bylo velkým překvapením. A ne jediným. Lidé dokázali politický tlak a povinnosti využít k tomu, aby měli život hezčí. Třeba oslavovali narozeniny nebo zvelebovali svoji vesnici.
S odvedenou prací jsme moc spokojení. Užili jsme si legraci, dozvěděli se a naučili mnoho nového a sami si jednu brigádu v obecním lese i vyzkoušeli.
Štěpánka Samková a Mariana Issa Lulu, foto: Jaroslav Najbert