Míáni měli za úkol v rámci dějepisného úkolu napodobit barokní češtinu a navázat na zápisy z deníku šlechtičny Alžběty Lidmily z Lysau.
Dne 1. novembris cera má Antonína, dne 1. octobris narozena, má se vší Boží milostí jeden měsíc. Líčka už narůžovělá, oči dokořán otevřený. Děkuji tobě Matko boží, že jsi mi ceru mou na tom hříšném světě nechala. Děkuji i tobě milý Antoni za opatrování. Vím, že nejsouc těch nesmírných milostí od Boha hodna. Za tvý nesmírný milosrdensví sníženě děkuji. Vědivše, že tak obrovský dluh nebudu schopna po život svůj hříšný splatit. Slibuji, že ceru vychovám ve vší pravdě boží.
Prosím buď mně, mýmu milýmu pánu i všem dětem millostiv.
Zde časně i tam věčně. Amen.
Alena B.
Roste cera moja, pátýho roka už dovršila, po dvoře skotačíc, jak kdyby slípky naháněti. Stejnýho osuda jí čeká, až staršíc býti, kříž dostane téže. Dej jí pámbůh smilování a lehkýho života, vždyť je to dítko nešťastný, otce nepoznáti, jen matku, chuděrku, křížem obtěžkanou, k zemi táhnoucím, záda jí z toho kříža bolévaj, ještě horší to jest, pak když ví, že do smrti se kříža nezbaví. On ju spíš ten krížek těžkej jak dvě jalovice, k smrti dostane dřív, nežli spatří svou dverku takovej kríž nosivati.
Adam L.
Dne 6. decembris léta Páně 1678 jsa řikem zlým, jak by nikděživ slyšen nebyl, ku strasti-pohledu-plném probuzena, vídaje milého mého pána, jak na ležeti podlaze vjímaje se a o Boha slitování prosíc, pohyby točivé vykonává on. Mý pán milej trpě již on dlouho strašnejm zlejm nemocem, téměř pořád on ze všech otvorů vylučuje. Svatý Antoni, nechť vidíš, zlým soužen duchem on žit jest, buď k nimu, mýmu pánu milýmu cestách na přes očistce milostiv buď, neb cerušku naši sploditi byl proveden on…
… U těla milejho svýho pána já prošuju s Antonínou za milýho svýho umrlýho a mši mu sloužiti nechati budu.
Jakub F.
Dne 1. novembris cera má Antonína, dne 1. octobris narozena, má se vší Boží milostí jeden měsíc. Líčka už narůžovělá, oči dokořán otevřený. Děkuji tobě Matko boží, že jsi mi ceru mou na tom hříšném světě nechala. Děkuji i tobě milý Antoni za opatrování. Vím, že nejsouc těch nesmírných milostí od Boha hodna. Za tvý nesmírný milosrdensví sníženě děkuji. Vědivše, že tak obrovský dluh nebudu schopna po život svůj hříšný splatit. Slibuji, že ceru vychovám ve vší pravdě boží.
Prosím buď mně, mýmu milýmu pánu i všem dětem millostiv.
Zde časně i tam věčně. Amen.
Alena B.
Roste cera moja, pátýho roka už dovršila, po dvoře skotačíc, jak kdyby slípky naháněti. Stejnýho osuda jí čeká, až staršíc býti, kříž dostane téže. Dej jí pámbůh smilování a lehkýho života, vždyť je to dítko nešťastný, otce nepoznáti, jen matku, chuděrku, křížem obtěžkanou, k zemi táhnoucím, záda jí z toho kříža bolévaj, ještě horší to jest, pak když ví, že do smrti se kříža nezbaví. On ju spíš ten krížek těžkej jak dvě jalovice, k smrti dostane dřív, nežli spatří svou dverku takovej kríž nosivati.
Adam L.
Dne 6. decembris léta Páně 1678 jsa řikem zlým, jak by nikděživ slyšen nebyl, ku strasti-pohledu-plném probuzena, vídaje milého mého pána, jak na ležeti podlaze vjímaje se a o Boha slitování prosíc, pohyby točivé vykonává on. Mý pán milej trpě již on dlouho strašnejm zlejm nemocem, téměř pořád on ze všech otvorů vylučuje. Svatý Antoni, nechť vidíš, zlým soužen duchem on žit jest, buď k nimu, mýmu pánu milýmu cestách na přes očistce milostiv buď, neb cerušku naši sploditi byl proveden on…
… U těla milejho svýho pána já prošuju s Antonínou za milýho svýho umrlýho a mši mu sloužiti nechati budu.
Jakub F.
