Následující text vznikl v rámci hodiny češtiny, slohu. Jde o vyprávění – volné pokračování nedokončeného textu.
Byl jsem nemocný, ležel jsem doma a nebavilo mě to. Číst mě nebavilo, koukat na televizi mě také nebavilo a mobil mi naši zabavili...
… Pak jsem měl narozeniny, dostal jsem spoustu zajímavých dárků, ale nejzajímavější jsem dostal od dědy. Byl to takový malý náhrdelník. Když mi ho dával, řekl mi: „Nos ho pořád u sebe a on se ti odmění.“ Nevěděl jsem, co to znamená, ale poslechl jsem ho. Od té doby jsem ho měl pořád na krku.
Druhý den ráno jsem byl zdravý! A tak mě rodiče donutili jít do školy. Na hodinu matematiky přišel pan učitel do třídy a řekl: „Dnes, jak všichni víte, budeme psát test na dělení.“ Já jsem to ale nevěděl, tak jsem se přihlásil a řekl: „Pane učiteli, já jsem byl nemocný, já o tom testu nevím.“ Učiteli to bylo jedno a řekl mi, že si ho stejně napíšu. Říkal jsem si, že to je konec, ale nevěděl jsem, že mi pomůže náhrdelník od dědy.
V tu chvíli se ze školního rozhlasu ozvalo, že vláda uzavřela školy kvůli koronaviru sars-cov-2, že všichni máme jít domů. Byl jsem tak rád, že nemusím psát test. Stejně jako všichni ostatní jsem popadl tašku a běžel domů. U dveří ze třídy mě zastavil pan učitel a řekl mi, že ten test nám pošlou mailem a že ho budu muset psát doma. Mně to ale nevadilo, protože jsem měl náhrdelník, který mi dal děda. Když jsem se druhý den vzbudil, opravdu jsem měl v mailu test. To jsem však nevěděl, že nám nejde elektřina a že si ho nemohu vytisknout…
Jakub J.
Byl jsem nemocný, ležel jsem doma a nebavilo mě to. Číst mě nebavilo, koukat na televizi mě také nebavilo a mobil mi naši zabavili...
… Pak jsem měl narozeniny, dostal jsem spoustu zajímavých dárků, ale nejzajímavější jsem dostal od dědy. Byl to takový malý náhrdelník. Když mi ho dával, řekl mi: „Nos ho pořád u sebe a on se ti odmění.“ Nevěděl jsem, co to znamená, ale poslechl jsem ho. Od té doby jsem ho měl pořád na krku.
Druhý den ráno jsem byl zdravý! A tak mě rodiče donutili jít do školy. Na hodinu matematiky přišel pan učitel do třídy a řekl: „Dnes, jak všichni víte, budeme psát test na dělení.“ Já jsem to ale nevěděl, tak jsem se přihlásil a řekl: „Pane učiteli, já jsem byl nemocný, já o tom testu nevím.“ Učiteli to bylo jedno a řekl mi, že si ho stejně napíšu. Říkal jsem si, že to je konec, ale nevěděl jsem, že mi pomůže náhrdelník od dědy.
V tu chvíli se ze školního rozhlasu ozvalo, že vláda uzavřela školy kvůli koronaviru sars-cov-2, že všichni máme jít domů. Byl jsem tak rád, že nemusím psát test. Stejně jako všichni ostatní jsem popadl tašku a běžel domů. U dveří ze třídy mě zastavil pan učitel a řekl mi, že ten test nám pošlou mailem a že ho budu muset psát doma. Mně to ale nevadilo, protože jsem měl náhrdelník, který mi dal děda. Když jsem se druhý den vzbudil, opravdu jsem měl v mailu test. To jsem však nevěděl, že nám nejde elektřina a že si ho nemohu vytisknout…
Jakub J.
